Základy šitého šperku - techniky

V šitém šperku existuje několik základních technik či "stehů" - jedná se vlastně o základní způsoby, jak lze korálky k sobě sešívat a vytvářet tak nějaké základní korálkové objekty - plochy (jako třeba ploché náramky), dutinky a šňůry, geometrické útvary, kuličky či korálkové korálky. Jednotlivé stehy se liší svým vzhledem, vlastnostmi, způsobem použití i pracností. A tady v tomto článku se blíže podíváme na ty nejznámější a nezákladnější z nich.

Pokud s korálky začínáte, doporučuji se nejdříve pustit právě do některého z níže uvedených základních stehů. Oproti složitějším projektům vám odpadne shánění specifického materiálu, většinu základních technik zvládnete bez problémů s jakýmkoliv rokajlem, který máte zrovna po ruce. Snadno, v pohodě a v klidu si osvojíte základní principy práce s korálky, natrénujete správné utahování a vytvoříte si solidní základy pro pochopení složitějších návodů i pro navrhování vlastních šperků.

Samozřejmě, níže uvedený seznam není v žádném případě kompletní a obsahuje jen stručný přehled základních stehů a jejich nejpoužívanějších variant - určitě při svých toulkách internetem narazíte na stehy či jejich varianty, které se sem nevešly. A samozřejmě zde máme obrovské množství konkrétních návodů či projektů, které využívají kombinaci různých technik či stehů a nebo je k žádné konkrétní technice a nebo stehu ani nelze přiřadit.

Přehled základních technik níže je doplněn o odkazy na příslušné návody - pokud je to možné, tak přímo návody z mé vlastní dílny či na volně dostupné či zdarma obstaratelné návody na internetu. Pokud se rozhodnete podle takového návodu tvořit, respektujte prosím licenční podmínky určené autorem, především nepoužívejte návod ke komerčnímu využití, pokud si to autor nepřeje. A pokud náhodou nějaký odkaz není funkční, dejte vědět, až bude chvilka, zkusím najít jiný - a vy se v mezičase můžete zeptat strejdy Googla ;)

A dost keců, jdeme šít.

Základy korálkování

Ještě než se pustíme do šitého šperku jako takového, ráda bych případné čtenáře odkázala na " sérii návodů, která pokrývá základy korálkování a bižuterní tvorby. Tyto techniky budete potřebovat zejména při kompletování vašich šitých šperků a určitě se nevyplatí jejich zvládnutí podceňovat.

Peyote steh

Jednoduchý, velmi efektní a bezpochyby jeden z nejuniverzálnějších stehů v korálkovém světě.

Většina korálkářek se s peyote stehem nejprve setká v jeho plošné variantě (foto 1). Tady ale pozor - počet korálků v první řadě nám poměrně zásadně ovlivní postup práce. Obvyklejší je varianta ze sudého počtu korálků - je výrazně jednodušší a tak nějak intuitivnější a pro většinu aplikací nám bude bez problémů stačit. Pokud to ale s korálkováním myslíte vážně, určitě se podívejte i na tu lichou - brzo narazíte na případy, kdy sudá verze prostě nebude postačovat.

Já osobně považuju právě peyote steh za ideální techniku pro začátečníky. Jakmile zvládneme plochou variantu ze sudého počtu korálků, hned ji můžeme využít k vytvoření jednoduchých šperků (náramky, prstýnky, šité korálky ve tvaru válečku) a přitom trénovat základní dovednosti - jak utahovat, jak si to celé držet v ruce, jak si nevrazit jehlu do palce, jak se nepořezat nití ... jo ... teď trochu přeháním ... ale víte jak to myslím ;)

Dutinkové varianty peyote stehu jsou velice efektní, jejich jediný problém je ale relativní náročnost na utahování - budeme-li utahovat hodně, vytvoříme neohebný klacek, budeme-li utahovat málo, nebude dutinka držet pohromadě a bude nám hrozit její přetržení. A jako bonus - co si budeme povídat, jsou velice pracné.
Ale na druhou stranu, jsou taktéž neskutečně efektní a třeba zrovna efekt Celliniho spirály (viz odkazy níže) bezpochyby stojí za vyzkoušení - garantuju, že se do něj zamilujete. Plus jako bonus, jakmile pochopíte systém šití peyote stehu do kruhu a koncept "přechodu o řadu výš", otevře se nám další spousta možností jak tento univerzální steh využít - například obšívání bižuterních kamenů nebo kuliček nebo šití geometrických útvarů, jako jsou třeba oblíbené trojúhelníky.

Peyote steh je technika poměrně náročná na kvalitu rokajlu, respektive čím kvalitnější rokajl využijete, tím lépe se vám bude pracovat a tím "uhlazeněji" a "elegantněji" bude hotový výrobek vypadat. Chcete-li se pustit do nějaké šité geometrie, nebojte se investovat do kvalitního rokajlu. Naopak dutinky a spirály a především freeform nám nějaké drobné nepravidelnosti v materiálu s přehledem odpustí.

Relevantní odkazy:

Plochý peyote steh ze sudého počtu korálků + váleček
Dutinky a spirály
Celliniho spirála
Obšívání kabošonů
Freeform
Obšívané kuličky
2D a 3D trojúhelníky, čtverce a mořské hvězdice a další "geometrie"

Cihlový steh

Cihlový steh se v mnoha ohledech tváří jako takový nenápadný příbuzný peyote stehu - koneckonců postavení korálků v obou stezích vypadá velice podobně a na první pohled jsou od sebe často nerozeznatelné a často se mezi sebou tak nějak prolínají (pokud jste se koukali na lichou variantu peyote stehu, tak víte ;) ... ale na druhou stranu cihlový steh nám umožní dělat věci, které peyote steh prostě neumí. Třeba fantastické kruhové motivy nebo členité útvary (třeba takové ty miniatury zvířátek a podobné jiné zvrhlosti tohoto typu).

Už název nám o cihlovém stehu cosi prozrazuje - korálky se na sebe kladou po řadách a překrývají se podobně jako cihly - a vždy se přišívají k niti z předchozí řady. Což znamená, že první řadu cihlového stehu musíme buďto ušít nějakou jinou technikou (třeba "žebříček" neboli "ladder stitch") a nebo šít kolem nitě zachycené na středovém korálku ... nebo přímo kolem kovového komponentu.
Možná to zní dost složitě, ale nebojte - já sama cihlový steh považuju za jeden z takových těch "uživatelsky přívětivých", šije se příjemně, vcelku rychle přibývá - a sice vyžaduje vcelku pevné utahování, ale vzhledem k tomu jak se šije si vás k tomu utahování nakonec tak nějak přivede sám. Takže pokud toto je zrovna vaše slabina, pojďte trénovat "cihlák" ;)

Cihlový steh je co se kvality rokajlu týče vcelku tolerantní, nestane se, že byste něco neušili kvůli křivému rokajlu, ale tak jak obvykle, i tady platí, že čím kvalitnější korálky, tím kvalitnější výstup.

Relevantní odkazy:

Herringbone steh

Steh, který je v dnešní době dle mého názoru poněkud nedoceněný - a to je velká škoda, protože i když vypadá poněkud nenápadně a maskuje se za zdánlivě složitý začátek, velice příjemně a rychle se šije a svou variabilitou si nijak nezadá s výše zmiňovanými technikami.

Podobně jako u peyote stehu, i tady máme variantu plochou, dutinkovou a kruhovou, podobně jako u peyote stehu i zde řešíme, zda začínáme na sudý nebo lichý počet korálků (v 99% případů potřebujeme sudý počet, ale existují i "liché" varianty - a podobně jako u cihlového stehu, i tady začínáme "žebříčkem" nebo jinou technikou, která nám korálky "postaví" kolmo na podložku. Ale přísahám, tady tenhleten "úvod" bude z celého šití nejsložitější a pak už to bude přibývat skoro samo.

Plochý herringbone steh se často používá pro šití náramků - ať již samostatně a nebo jako základ pro zdobené náramky, nahusto pošité třeba zlomky minerálů, dalšími korálky či šitými díly.

A co se dutinek týče, i tady si můžem vybírat - máme tady variantu rovnou, kde se korálky skládají do sloupců nad sebe a dutinka je na průřezu hranatá, případně variantu kroucenou, kde se jednotlivé sloupce dutinky stáčejí do spirály a dutinka má kulatý průřez. Kterou zvolit? Obě! Rovná verze se snáze vzoruje a umožňuje zajímavé hrátky s různými velikostmi a tvary korálků, kroucená zase snese i méně pravidelný rokajl a lépe se utahuje. (Mimochodem, co se kroucených dutinek týče, existuje as 68264 způsobů, jak kroucení dosáhnout - mezi jednotlivými návody mohou být poměrně značné rozdíly v postupu, tak se nelekněte, až si je budete procházet).

A aby toho nebylo málo, i herringbone má kruhovou variantu. Nepoužívá se až tak často, ale jakmile potřebujete šít nějaké zábavné květinové motivy nebo ozdobit obšitý kabošon, nadělá hromadu parády. A ti odvážní mohou tuto techniku samozřejmě zkusit použít i k obšívání kabošonů nebo kuliček, ale tohle už bude větší výzva ;)

I tady je samozřejmě třeba vychytat utahování - herringbone steh sám o sobě má tendenci být poměrně měkký a pružný, takže pokud ještě k tomu málo utáhnete, můžete dosáhnout nežádoucí hadrovité konzistence. Utáhnout herringbone steh příliš se zas až tak každému nepodaří, ale i na to je potřeba dávat pozor. Co se kvality rokajlu týče, snese toho opravdu celkem dost a i s méně pravidelnými korálky dosáhnete velice zajímavých výsledků.

Relevantní odkazy:

Pravoúhlý steh / čtyřkorálek / RAW / CRAW

Myslím že žádný článek o korálích a korálkování by nebyl kompletní bez "čtyřkorálku", jak se u nás tato populární technika obvykle nazývá. Já sama se přiznám že mi celkem dlouho trvalo, než jsem jí přišla na chuť. Pomalu to přibývá, špatně se to utahuje, má to strašnou spotřebu nitě a tak nějak obecně je to prostě "vopruz". Ovšem. Svou variabilitou si nezadá ani s peyote stehem, ba naopak dost možná nám nabídne ještě mnohem více možností a způsobů, jak s korálky pracovat - od jednoduchých šitých kostiček, na kterých začínala snad každá současná korálkářka, až po složité geometrické konstrukce, které nelze popsat jiným slovem nežli "zvrhlé". Tak co, jdeme na to?

Vezmeme to hezky po řadě, od těch nejjednodušších variant až po ty opravdu "kulervoucí", OK?

Jako první tu máme samozřejmě klasickou rovnou variantu - v praxi bych řekla, že se používá spíše méně, protože má všechny ty úžasné vlastnosti popsané výše, jako to parádní utahování, spotřebu nitě a obrovskou pracnost, takže většina lidí raději zvolí jiný steh. Ovšem určitě bych klasickou rovnou nebo plošnou variantu nezavrhovala, protože právě na ní staví velké množství složitějších konstrukcí - třeba náramků, korálkových korálků i obšívaných kamenů.

A tady už nejspíš narazíme na první korálkový korálek - někdo tomu říká kostička, někdo "kulička z dvanácti", technicky vzato asi není správně ani jedno, ale existuje to, jako začátečníci jsme to dělali všichni a většina z nás to v nějaké podobě beztak dělá dodnes (akorát to víc ozdobíme, aby s tím byla větší sranda, že jo). A všechno je to v podstatě zase jenom rovný, plochý pravoúhlý steh, jen s tím rozdílem, že tentokrát konce ušitého pruhu spojíme k sobě a tím vytvoříme základ korálku.

A když už jsme u prostorových útvarů, tak odsud můžeme rovnou přejít i na prostorovou variantu, známou jako CRAW (Cubic Right Angle Weave), kde pravoúhlým stehem rovnou šijeme "dutinku". V uvozovkách. Protože ono to sice jako dutinka vypadá a jako dutinka i funguje, ale vzhledem k tomu, že tahleta dutinka je vlastně ušitá z drobných krychlových buněk, můžeme na sebe tuhletu dutinku různými způsoby napojovat, vytvářet rohy, ohýbat, tvarovat ...

Zvládnout CRAW může být zejména pro začátečníka celkem výzva, takže určitě zkoukněte všechny návody, co vám na toto téma strejda Google nabídne a vyberte si takový který vám osobně přijde nejjednoduššíí. A až to budete poprvé šít, fakt to nezkoušejte s rokajlem. Na první pokusy si vezměte třeba 3mm nebo 4mm ohňovky, bude se vám s nimi pracovat mnohem lépe. A teprve až vás toto začne neskutečně nudit a vyzkoušíte si jak třeba vytvořit roh nebo jak spojit konce k sobě, můžete to zkusit s rokajlem.

Co do materiálu, doporučuji sáhnout spíše po kvalitnějším rokajlu a v některých případech i spíš po mačkaných nebo broušených korálcích.

Relevantní odkazy:

Kulička/dvanáctistěn ze 30 korálků

Možná vás při pohledu na čtyřkorálek výše napadla tahle věc - co kdyby se něco podobného šilo, ale s tím, že jedna buňka by nesestávala ze čtyř korálků, ale z jiného počtu? Šlo by to ušít? A co by z toho vzniklo?
Jasně že šlo. A vzniklo by ... třeba tohle:

OK, znovu, pomalu a srozumitelně. Pokud bychom vycházeli ze stejného principu, jako u prostorového čtyřkorálku, ale skládali jednotlivé buňky nikoliv ze čtyř, ale z pěti korálků, dostali bychom se na další techniku, či spíše na další "klasický" korálkovací projekt, a to je ... kulička, nebo spíše dvanáctistěn, ze třiceti korálků. Pokud byl čtyřkorálek makačka na bednu co se geometrie týče, tak s tímhle bude ještě trochu větší sranda, ale nebojte se, u prvních pár kusů budete nadávat jako staří námořníci, ale jakmile pochopíte, jak to vlastně celé funguje, budete tyhlety "třicítky" šít jak na běžícím pásu A nebo se pustíte do složitějších konstrukcí založených na té samé geometrii.

Relevantní odkazy:

Kulička ze 30

Spiral rope, spirálový steh

Toto je prostě ideální šitá šňůra. Vypadá efektně, rychle přibývá, dobře se utahuje, postup je až legračně jednoduchý a velice rychle si ho osvojí i naprostý začátečník.

Obrovskou výhodou této spirály je, alespoň dle mého názoru, její variabilita. Jasně, pokaždé vám z toho vyjde spirála, ale stačí si jen trochu pohrát s materiálem a jeho rozložením a s "délkou" jednoho kroku a pokaždé dostanete zcela jinou šňůru. Je libo nějakou odlehčenější šňůru k zavěšení přívěsku? A nebo spirálu, co udělá dojem sama o sobě a nezadá si s mnohem náročnějšími a pracnějšími peyote dutinkami? Tato technika zvládne obojí. A ještě k tomu má i plošnou variantu ;)

Co se kvality materiálu týče, není tato technika nijak mimořádně náročná a vystačíte si opravdu s téměř jakýmkoliv materiálem (ano, klidně tam "utopíte" i pár gramů křivého čínského rokajlu co ještě máte někde na dne skříně), ale vždycky počítejte s tím, že korálky, které tvoří "osu" spirály, budeme provlékat jehlu opakovaně a je tedy lepší zvolit korálky s většími dírkami. Třeba nějaký japonský rokajl velikosti 11/0 nebo větší.

Relevantní odkazy:

Síťový steh

Další tradiční steh s mnoha variantami a širokou škálou využití. Má plošnou i dutinkovou variantu a jeho využití tedy sahá od jednoduchých plochých náramků a dutinek až po mnohem komplikovanější projekty, šité korálky, přívěsky nebo obří náhrdelníky "límcového" typu. Samotný síťový steh svou strukturou připomíná měkkou splývavou krajku a hodí se tedy i na jemné, něžné a éterické šperky, díky jeho rychlému přibývání se ale také často používá jako "základní konstrukce" pro další, složitější projekty. A samozřejmě má i několik velmi dekorativních variant.

Co se materiálu týče, "síťovka" bez problémů odpustí i drobné nepravidelnosti v použitém rokajlu.

Bonus - z principu síťového stehu tak trochu vychází populární "chenille" steh - já osobně bych ho nejspíš popsala jako síťový steh šitý "na etapy". Namísto toho, abychom přidali tři korálky najednou, přidáme nejdříve dva korálky a teprve v další řadě došijeme ten třetí - prostřední. Výsledkem je steh, který si zachovává strukturu síťového stehu, ale mnohem lépe se utahuje a drží tvar.

Relevantní odkazy:

Plochý steh

Tento steh vám na první pohled možná připomene oblíbené náramky tkané na stávku. Mínus všechny ty otravné osnovní nitě a dost "divoké" zakončování. Jedná se o jeden z těch stehů, které na první pohled vypadají příliš komplikovaně, ale člověk jim velice brzy přijde na chuť. V praxi se používá především plošná varianta, a to na šití náramků, občas se s plochým stehem setkáte ale například i u obšívání kabošonů, zejména v kombinaci s korálkovou výšivkou.

Co se materiálu týče, plochý steh sice snese i mírně nepravidelný rokajl, ale čím pravidelnější korálky si vezmete, tím efektněji bude výsledek vypadat

Relevantní odkazy:

Plochý steh

Petersburg Chain

Tato velice zajímavá technika vytváří plochou šňůrku, která vzdáleně připomíná větvičku s jehličím. Používá se obvykle samostatně v plochých náramcích či k zavěšení přívěsků, ale odvážnější tvůrci s ní mohou i obšít kabošon. Co se materiálu týče, můžete použít jakýkoliv ne úplně křivý rokajl, plus nějaké doplňkové korálky, třeba drobné kuličky, ohňovky nebo rondelky.

Relevantní odkazy:

St. Petersburg Chain

Třásně a korálová technika

Když se řekne třásně a korálová technika, vybaví se mi moje vlastní naprosté šicí začátky - a efektní šperky, vytvořené překvapivě jednoduchou technikou.

Co se materiálu týče, na korál klidně můžete použít ty hromady čínského rokajlu, nakoupené v dobách vaší začátečnické nerozvážnosti (určitě je máte někde na dně skříně - každý je má ;) ), stejně jako nejkvalitnější japonský rokajl. Kulatý vypadá líp než sekaný. Je celkem jedno jakou velikost zvolíte - při výběru velikosti se řiďte tím, zda chcete raději mohutnější (vel. 8) nebo jemnější šperk (vel 11. a menší). Na dozdobení konců větví můžete použít rokajl jiné barvy, větší rokajl či jiné korálky jako např. ohňovky, sluníčka nebo třeba zlomky minerálů. Raději si na začátku práce navlečte delší niť, je to lepší než navazovat během práce, neboť uzlík vám bude dělat neplechu při rovnoměrném utahování větviček, a pokud už musíte navazovat, dávejte pozor aby vám nikde nezůstal kousek "korálu" visící na kousku špatně utažené nitě.

Dobrá zpráva je to, že pokud umíte udělat "korál", umíte rovnou ušít i obyčejné korálkové třásně třeba kolem kabošonu. Jednoduše navléknete jednu "třásni" nebo jenom jeden větší korálek a potom jeden rokajl, který nám zajistí konec třášně. Pak vynecháme poslední přidaný korálek (který třásně zabrzdí na místě) a pak provlečeme nit zbytkem třásně nebo větším korálkem zpět a uchytíme ji v podkladu.

Třásně a utahování ... to je kapitola sama o sobě. Třásně musí držet, korálky bimbající se na centimetru neutažené nitě prostě nechceme ... ale zároveň musí pěkně splývat, nemůžou trčet do prostoru jako klacek. Toho docílíme právě vhodným (spíše jemnějším) utažením a pomoci nám může také délka třásní a váha korálků, které na ně použijeme. Čím delší a těžší jsou třásně, tím pěkněji nám budou splývat dolů. Kratší třásně mají větší tendenci "klackovatět".

Občas se říká, že méně znamená více, ale u třásní tohle pravidlo neplatí - právě naopak. Když třásně, tak dlouhé, husté a splývavé. I z "obyčejného" obšitého kabošonu tak uděláte luxusní a nepřehlédnutý šperk. Řada patnácti třásní poskládaných z různých druhů korálků, jedna vedle druhé a v délce od čtyř do osmi centimetrů - to je prostě recept na instatní "wow-efekt". Kdežto tři nebo pět dvoucentimetrových chlupů z rokajlu 15/0, posazených jeden centimetr od sebe a utažených "na klacek" - to je přinejlepším prčovní. Přinejlepším ...

Relevantní odkazy:

Korálková výšivka

Doposud jsme se zaobírali technikami, které se šijí volně v ruce. A teď je na čase to změnit. Korálková výšivka - jak koneckonců název napovídá - je založena na přišívání korálků na textilní podklad. Ale nebojte, pořád to bude čistokrevné "korálení" - žádná křížková výšivka ve stylu našich babiček.

Obrovskou výhodou korálkové výšivky, je to, že nám umožní zpracovat i komponenty, které by se nám jinými technikami zpracovávaly jen velmi těžko (kovodíly, filigrány, atd...) a umožní nám relativně snadno vytvářet složité kompozice z různých tvarů a dílů. Nevýhodou je snad jen trochu větší náročnost na přesnost při práci, ale i to je něco, co se časem bez problémů natrénuje.

Pokud ale chceme trénovat, musíme mít na čem. Nejdřív si připravíme první vrstvu látky, tu na kterou budeme přímo vyšívat. Obvykle se používá nějaká tužší netkaná textilie, podobná tuhému, pevnému filcu (na ten obyčejný z výtvarných potřeb radši zapomeňte, on se sice použít dá, ale je moc řídký, trhá se a nedrží tvar, je to spíš "nouzovka"). Na trhu jsou dokonce látky určené přímo na korálkovou výšivku, třeba Lacy's Stiff Stuff, Beading Foundation nebo Nicole's Bead Backing. Pokud se k nim dostanete, běžte do nich. Ale radši moc nekoukejte na cenovky, nebudou na nich pěkný čísla. Dobrý je i modelovací filc od firmy Rayher, na drobnější projekty se dá použít i kůže, koženka, umělý semiš nebo korková látka o vyšší gramáži. Prostě něco, co drží tvar a netřepí se to. Barva této látky by měla alespoň přibližně ladit s barevností celého šperku, podobně jako když vybíráte barvu nitě. Pokud vhodnou barvu nemáte, vezměte tu, kterou zrovna po ruce máte a položte na ni kousek nějaké úplně jiné látky (klidně třeba i odstřižek bavlněného plátna, tady už je to jedno) a šijte přes obě vrstvy látky.

Po dokončení bude třeba vaše dílo z podkladové látky vystřihnout (bacha na nitě v poslední řadě), podlepit druhou vrstvou podkladové látky a pěkně začistit a olemovat. Tato druhá podkladová látka by měla být pokud možno také netřepivá a relativně pevná, ale hlavně taky příjemná na omak, protože tohleto budete mít při nošení přímo na těle. Obvykle se používá umělý semiš, kůže nebo koženka, korková látka, fajšmekři mohou i brokát, pokud se vypořádají s třepením (a ano, na filc opět zapomeňte - na holé kůži je příjemný asi jako mravenci nebo skelná vata ;))
Co se barvy týče, i zadní strana by měla barevně ladit se šperkem, ale obecně doporučuju vyhnout se bílé barvě. Z naprosto prozaického důvodu. Pokud se látka zašpiní, už ji nevyčistíte. A na bílé to bude sakra vidět.
A samozřejmě, i zadní strana šperku by měla vypadat zhruba stejně reprezentativně, jako ta přední, minimálně to chce stehy stejně daleko od sebe a stejně hluboko, pokud možno v barvě nitě která odpovídá barvě zadní strany šperku, žádné uzly, žádné stehy "mimo" okraj ... (já vím, zrovna začišťování korálkové výšivky považuju za jednu z nejotravnějších věcí vůbec, ale když se budete snažit, fakt to stojí za to ;) )

Jo a mimochodem, korálková výšivka je jedna z technik, kde fakt používáme lepidlo. Ale jenom na přichycení ústředních komponentů a slepení obou vrstev podkladu k sobě ;) Ty korále tam radši budeme fakt "poctivě" přišívat ;)