Základy šitého šperku - teorie

Upozorňuji na slovo "Základy" v nadpisu článku. Má to podobný význam jako v názvech předmětů na některých vysokých školách - tam slovo "základy" či "úvod" v názvu většinou znamená "budeme toho probírat strašně moc, strašně podrobně a strašně rychle a většina z vás u zkoušky stejně vyletí". Ale nebojte, bude to zábava.

Tento článek pojednává o technice "beadweaving", což se obvykle překládá jako "šití z korálků". Je to starobylá technika práce s korálky a její základni princip je ten, že k sobě pomocí jehly a nitě spojujeme - prakticky "sešíváme" stovky a tisíce drobných korálků, takzvaného rokajlu. Můžeme tak vytvářet nejen šperky, ale také dekorativní a umělecké předměty. Pokud bychom pátrali po kořenech šitých technik, nejspíš by nás naše putování zavedlo mezi původní obyvatele severní Ameriky či Afriky, velkou tradici mají šité techniky také v Rusku a v jihozápadní Asii.

Korálky

Rokajl

Výchozí "surovinou" pro šité šperky jsou samozřejmě korálky, takzvaný rokajl, hezky česky se takovým korálkům říká "perličky" (i když já osobně tento pojem příliš nepoužívám, především kvůli jeho mnohoznačnosti), anglicky "seed beads". Jedná se o takové ty nejtypičtější skleněné korálky, se kterými se můžete setkat (možná bych měla i chuť napsat, že se jedná o "nejlevnější" druh korálků vůbec, ale ani to není úplně pravda - obyčejné druhy rokajlu sice skutečně patří k nejlevnějším druhům korálků na trhu, ale pokud to s korálkovou tvorbou myslíte vážně, určitě se nakonec budete muset poohlédnout po kvalitnějším - ale bohužel i dražším materiálu).
Jednotlivé druhy rokajlu se od sebe liší cenou a především kvalitou (kvalitou tady myslím zejména pravidelnost korálků, trvanlivost povrchových úprav a "zmetkovitost"). Pokud chcete rokajl jen navlékat, většinou vám postačí i nižší kvalita. Pokud ale chcete vyzkoušet některé šité techniky, kupte si raději kvalitní a pravidelné korálky.

Čína, Česko, Japonsko?

Nejčastěji se zřejmě setkáte s čínským rokajlem. Je poměrně dobře dostupný (často se s ním setkáte i v prodejnách jako jsou galanterie, výtvarné potřeby nebo hračkářství a jsou ho plná i asijská internetová tržiště typu Aliexpress), jeho cena je příznivá a barevná škála široká. Ale. Když se na korálky podíváte zblízka, určitě si všimnete, že se od sebe jednotlivé kusy dost výrazně liší tvarem a velikostí. Zkrátka a dobře většina levného rokajlu vyrobeného v Číně je sakramentsky křivá a na výrobu šitých šperků se tedy nehodí. Dejte si ale také pozor na stálost barev, častým nešvarem čínských korálků je to, že se barví jen na povrchu a barva se tedy může odřít nebo vyblednout.

V nedávné době se na českém trhu údajně objevil také dražší, nicméně pravidelný rokajl, dovážený z Číny (zatím jsem neměla tu možnost otestovat). Proto při nákupu hleďte nejen na cedulku s výrobcem, ale hlavně na samotné korálky.

Český rokajl (zn. Preciosa) již bývá znatelně kvalitnější, ve zkratce řečeno, nabízí nám celkem ucházející kvalitu za velmi rozumnou cenu a je poměrně snadno dostupný - mimo specializované obchody s korálky na něj občas narazíte i v galanteriích či prodejnách kreativních potřeb. I mezi českým rokajlem ale můžete narazit na nepovedené várky, takže než se pustíte do nakupování, korálky si velmi dobře prohlédněte a pokud se vám kvalita nezdá či neodpovídá vašemu záměru, raději nekupujte. Cenově se může pohybovat ve velmi širokém rozpětí, od 4 korun za 10 gramů až po 20 korun za stejné množství (zejména u atypicky tvarovaného rokajlu a exkluzivních povrchových úprav). Nevýhoda českého rokajlu je snad jen ta, že na sáčcích často není značená barva ani velikost korálků, dokupování konkrétní barvy či velikosti pak může být celkem náročná akce. Barevná škála je sice velmi široká a velmi atraktivní, ale na trhu se obvykle setkáte jenom s jakýmsi "výběrem" z toho, co je aktuálně "na skladě" - koncový zákazník či menší korálkárna se ke kompletní barevné škále nemají šanci dostat - musíte se tedy spokojit s výběrem z aktuálně dostupného sortimentu a počítat s tím, že až se vaše oblíbená barva vyprodá (což může být velmi brzy), dalších několik let se vám nemusí podařit ji sehnat. Takže jednoduše ... pokud objevíte Preciosu v barvě, která vám nedá spát, udělejte so pořádné zásoby. Berte všechno, co vidíte. Je možné, že příště už nebude ;)

V ČR se také vyrábí mačkaný rokajl Matubo, který pochází z dílny firmy Matura Beads - jedná se o mačkané korálky ve tvaru podobném rokajlu a jejich výhodou je stálá a velmi široká barevná škála a zcela dokonalá pravidelnost (svou kvalitou Matubo předčí i populární japonský rokajl).

Rokajl se také vyrábí v Japonsku a jeho výrobou se zabývají například firmy TOHO, Miyuki a Matsuno. Od českého a čínského rokajlu se liší především pravidelností, pečlivým značením barev i velikostí, ale třeba i velikostí dírky. Korálky obsahují minimum zmetků (ale pozor, i tady se může stát že některé výrobní várky budou ... méně povedené než jiné), tvarově se liší jenom minimálně, nemusíme se nijak extrémně obávat o stálobarevnost (není to pravidlem, ale většina povrchových úprav je prostě tak trochu odolnější) a velké dírky umožňují mnohonásobné protažení jehly a nitě i u nejmenších velikostí. Na většinu šitých technik je japonský rokajl ideální. Dá se sehnat v mnoha zajímavých barvách a povrchových úpravách, které u našeho nebo čínského rokajlu nejsou obvyklé. Stejně tak se obvykle můžete dopátrat toho jakou velikost, barvu či tvarovou variantu máte a případně dle potřeby dokoupit, na stránkách výrobců obvykle najdete vyčerpávající tabulky a přehledy. Co se ceny týče, "obyčejný" kulatý japonský rokajl pořídíte přibližně za 20 - 50 korun 10 gramů a ceny jdou pak výše v závislosti na povrchové úpravě, cena za rokajl se zajímavou povrchovou úpravou může dosahovat mnohem, mnohem výše (třeba korálky pokovené drahými kovy mohou stát až několik desítek korun za jeden jediný gram). V dnenší době je již japonský rokajl na trhu poměrně dobře dostupný a určitě i ve vaší oblíbené malé korálkárně na rohu pár druhů najdete a větší e-shopy vám nabídnou sortiment čítající několik stovek barev.

Pokud přemýšlíte o tom, jestli si do začátku raději nakoupit Preciosu a nebo investovat do Japonců, já doporučuji - udělejte obojí.
Nebo takhle. Pravidlo číslo jedna je, že šetřit na materiálu se nevyplací, páč je to na hotovém výrobku velice snadno poznat. Pokud začínáte, jakože úplně začínáte a chcete si uštrykovat nějaký jednoduchý náramek nebo dutinku a nebo vlastně celé to korálení jenom tak nějak vyzkoušet, tak si asi vystačíte s pár pytlíky Preciosy. Jakmile vás ale začne zajímat třeba obšívání kabošonů nebo nějaké geometrické tvary, tak už to s Preciosou neokecáte. A ne, nebojte, není to jenom o vzhledu nebo o tom, že byste museli být nějací extra machři abyste ten rozdíl při práci poznali. Nebojte se, ten rozdíl poznáte - zejména co se týče komfortu při práci, přehlednosti, rychlosti a tak obecně.

A pokud pracujete podle návodu na nějaký složitější projekt, kde se kombinuje více druhů korálků, tak se fakt nepokoušejte to okecat a pořiďte si přesně ten materiál, co je v návodu uvedený. To je totiž přesně ten materiál, který má autor návodu "ozkoušený" a ví, že bude fungovat. Pokud materiál zaměníte, místo jedné značky vezmete jinou, použijete jinou velikost nebo jiný tvar korálků, už to fungovat opravdu nemusí.

Si dáme jednu anekdotu z dob dřevních, kdy u nás korálkový boom teprve začínal, nějaké značení velikostí korálků nikdo neřešilJaponský rokajl u nás na trhu prostě nebyl, pořídit jste mohli akorát tak nějakou neoznačenou čínu nebo stejně neoznačenou Preciosu a to bylo všechno. A někdy v té době se někde na ruských webech začly objevovat obrázky obšitých kabošonů a všichni je chtěli. Ale nikomu se to nepovedlo zopakovat. Ani podle návodu. Kde byl problém? Právě v materiálu. Obšívání kabošonů vyžaduje načisto pravidelný rokajl ve přesně daném poměru velikostí. Pokud ale máte korále, kde vůbec netušíte co to je za velikost a nebo si nejste jistí, jestli to takhle křivé má být záměrně, tak ten kabošon fakt neobšijete, nebo spíš se vám to po první řadě začne tak sviňsky kroutit, že s tím švihnete do kouta. Pak se ale na našem trhu objevilo první TOHO a ejhle, najednou obšít šutr zvládne každý a považuje se to tak nějak všeobecně za poměrně nudnou techniku pro začátečníky. Takže ano. Pozná se to a má to smysl.

Velikosti

Na velikosti prý nezáleží, říká se v jistých kruzích. V korálkovém světě je ale velikost jeden z nejdůležitějších parametrů, které sledujeme a vhodná volba velikostí může být pro náš výrobek rozhodující.
Rokajl můžete zakoupit v mnoha velikostech, největší z nich mají ve směru dírky délku kolem jednoho centimetru, ty nejmenší mohou být i menší než milimetr.
Ve slušných kruzích se velikost rokajlu vyjadřuje v tzv. "nulkové řadě" - tedy číslem, třeba ve formátu "11/0" - toto číslo nám uvádí (respektive dříve uvádělo) počet korálků které se vyrovnané vedle sebe vejdou do délky jednoho palce (no, dneska už je to nutno brát spíše s rezervou, ale takhle nějak to vzniklo) - tedy pokud vedle sebe vyskládáte jedenáct korálků a těchto jedenáct korálků bude měřit jeden palec, pak mají tyto korálky velikost 11/0. Tedy čím větší číslo, tím menší korálky.

Pokud nakupujete v solidní korálkárně, obvykle se dozvíte, co to vlastně kupujete, případně si můžete na pomoc vzít různé převodní tabulky a kartičky, jejichž pomocí snadno převedete velikost korálku v milimetrech na velikost v nulkové řadě a s postupem času také získáte jistý odhad a zkušenost ve smyslu "na co je která velikost vhodná".

Ostatní druhy korálků (jako třeba mačkané korálky, o kterých se budeme více bavit níže) se pak měří v milimetrech. Takže brnkačka? No, možná ani ne. Pokud s korálením začínáte, chcete nakoupit korálky online a ještě to "nemáte v oku", můžete pak po doručení balíku dojít k jakémusi mírnému zklamání, protože ty korálky co na fotce vypadaly tak obrovské jsou ve skutečnosti úplná drobotina. Takže ... nespoléhejte se na to, že si přece dokážete představit jak vypadá 8 milimetrů. Hezky si vemte k ruce pravítko nebo šupleru a podívejte se na to, jak ten rozměr bude vypadat ve skutečnosti.

Jakou velikost si vybrat když s šitím začínáte? Jó, to je těžká otázka. Za obecně "nejuniverzálnější" velikost považuju 11/0, což by mělo odpovídat průměru kolem 2,2 mm a délce asi 1,6 mm. Pokud jste ale ještě nikdy nešili a nebo se učíte zcela nový steh, zkuste raději použít větší rokajl (třeba 8/0, což odpovídá průměru 3 mm a délce asi 2,2 mm), pohodlněji se s ním pracuje, dovoluje vám se snáze seznámit s technikou, struktura šití je lépe viditelná a líp se hledají chyby. Větší velikosti v šitém šperku sice své místo mají také, ale často se používájí právě v kombinaci s drobnějšími velikostmi.
Nevyhýbejte se ale ani menším velikostem. Pravda je, že pro první seznámení s šitím nejsou zcela nejvhodnější, ale jak se budete postupně učit nové techniky, brzy dojdete k technikám či návodům, kde již tyto korálky budete muset použít a často to jsou právě ty drobné korálky, co hotovému výrobku dodávají šmrnc.

A jak už tady dříve padlo, pokud pracujete podle návod, držte se toho, co vám doporučuje autor. Věřte mu, ví co dělá a má to ozkoušené.

K velikostem mě napadá ještě jedna věc - pokud vím, tak neexistují žádné normy či průmyslové standardy, které by určovaly rozměry jednotlivých velikostí v nulkové řadě. Což v podstatě znamená, že korálky, které mají "papírově" stejnou velikost, ale jsou od různých výrobců, nebudou mít stejné fyzické rozměry. Pokud třeba srovnáte TOHO 11/0, Miyuki 11/0 a Preciosu 11/0, zjistíte, že jejich rozměry se dost výrazně liší. Co to pro nás znamená? Především to, že tyto korálky nejsou mezi sebou navzájem zaměnitelné. Že pokud budete pracovat podle návodu, kde autor doporučuje použít jednu konkrétní značku a vy použijete jinou, už není jisté, že se vám vaše dílo zcela stoprocentně podaří. A že když budete chtít třeba nějakou pěknou vzorovanou dutinku nebo plochý šitý náramek, nejlepšího výsledku dosáhnete tehdy, když se budete držet korálků stejné značky a stejné velikosti.

Tvary

Tvary rokajlu vychází z technologie jeho výroby - sekání skleněných trubiček a jejich následného dalšího opracovávání - zakulacování, buďto žárem (tak že se povrch korálku nataví a vyhladí) a nebo omíláním. I tak nám tato technologie ale nabízí poměrně širokou škálu tvarů, se kterými můžeme pracovat

V šitých špercích budeme z naprosté většiny používat takový ten úplně nejklasičtější, tzv. kulatý rokajl (ale pozor, když říkám "kulatý", neznamená to že by měl tvar kuličky - znamená to jen to, že je na průřezu kulatý a je patřičně zaoblený). Naprostá většina rokajlu, na který na trhu narazíte V šitých špercích se dále s oblibou používá i rokajl válečkový (cylinder beads, typickými zástupci jsou třeba Miyuki Delica, TOHO Treasures nebo TOHO Aiko) a vyznačuje se - jak tvar napovídá, poněkud méně zaobleným, "ostřejším" tvarem a vysokou pravidelností. Výrobky vyrobené z těchto korálků působí velice uhlazeným a elegantním dojmem, až by jeden občas neřekl, že to jsou zrovna korálky.

Co se týče tvarů rokajlu, připomenu znovu poslední odstavec předchozí kapitoly. Korálky od různých výrobců se mohou svým tvarem poměrně dost zásadně lišit - a to i když mají "na papíře" stejnou velikost. Obecně vzato kulatý rokajl značek Miyuki nebo Preciosa je obvykle poměrně hodně zaoblený a ve směru návleku spíše zploštělý, kdežto kulatý rokajl značky TOHO nebo Matsuno je spíše hranatější, trochu delší ve směru návleku. A válečkový rokajl je tvarově zase ještě trochu jiný. Tím pádem nejsou mezi sebou navzájem zaměnitelné a pokud použijete jedny tam, kde se měly použít jiné, může do dopadnout ... ne úplně hezky. Rozdíly můžete vidět na fotkách níže. Na první fotce dvě různé značky kulatého rokajlu velikosti 11/0, na druhé rozdíl mezi kulatým a válečkovým rokajlem a na třetí dvě různé značky kulatého rokajlu ve velikosti 8/0

Dalším poměrně běžně dostupným typem je rokajl sekaný. Možná vám na první pohled připomene rokajl válečkový, ale na to pozor. Sekaný rokajl obvykle nemá nijak "ohlazené" hrany, což ale znamená, že na výrobu šitých šperků není úplně vhodný, protože jeho ostré hrany mohou řezat nitě. Takže na ten raději opatrně.

Dále se můžeme setkat s poměrně širokou škálou dalších tvarů. Bývájí už o něco méně dostupné než klasický kulatý či válečkový rokajl a používají se o něco méně často, spíše jako doplňkové či ozdobné prvky či na ozvláštnění textury vašeho výrobku.

• Šarlotky, charlottes, broušený rokajl. Na první pohled připomínají klasický kulatý rokajl, s tím, že na každém korálku je náhodně vybroušená alespoň jedna ploška. To korálkům dodává velice luxusní vzhled a třpyt. Obecně vzato, můžete s nimi pracovat jako s každým jiným kulatým rokajlem. Tento typ rokajlu se vyrábí ve všech velikostech, až do těch nejmenších.
• Farfalle, mašličky, infinity, peanut beads. Tyto korálky mají tvar ... no, mašličky, osmičky, motýlka atd ... s dírkou uprostřed.
• Kapky, magatamy. Víceméně kulaté korálky s dírkou mimo střed.
• Kostičky, trojúhelníky, hexagony atd. Jednoduše řečeno, korálky, které mají jiný tvar průřezu než kulatý.
• Tyčinky, bugles. V podstatě poddruh sekaného rokajlu. Na průřezu obvykle kulaté nebo šestiúhelníkové, hladké nebo kroucené, delší než klasický rokajl (ten výraz "tyčinky" je poměrně přesně popisuje), klidně až několik centimetrů. Podobně jako sekaný rokajl se vyznačují větší pravděpodobností výskytu ostrých hran, takže pokud s nimi chcete šít, vemte nějakou pevnou nit a pracujte opatrně. Tradičně se tento typ korálků používá třeba pro výrobu vánočních ozdob.
• Dvoudírkové a vícedírkové korálky. Upřímně, žádná novinka, tento typ korálků se vyráběl odjakživa, i když se jednalo spíše o větší mačkané korálky, používané na navlékání náramků. V nedávné době se ale na trhu vyskytlo několik prvních druhů dvoudírkového rokajlu (Miyuki Tila ve tvaru dvoudírkových čtverečků, Preciosa Twin ve tvaru dvoudírkových oválků) a ty měly na svědomí obrovský boom, který je v korálkovém světě aktuální dodnes. Ovšem dnes se většina dvoudírkových korálků nevyrábí jako rokajl (tedy sekáním trubiček), ale technologii mačkání, která produkuje mnohem přesnější a pravidelnější tvary a umožňuje také dosáhnout mnohem větší barevné škály.

Mačkané korálky

Kromě rokajlu se v šitých špercích čím dál častěji objevují právě mačkané skleněné korálky. Narozdíl od rokajlu se vyrábějí tak, že se roztavené sklo "vmáčkne" do formy. Tento způsob výroby je o něco nákladnější než je výroba rokajlu a výroba extrémně malých tvarů je trochu problematická, ale na druhou stranu touto technologii můžeme získat pravidelné korálky různých zábavných tvarů. Klasické typy mačkaných či broušených korálků se v šitých špercích objevují v podstatě odjakživa, ale důvod proč o mačkaných korálcích vůbec píšu je ten, že v podsledních letech zažívájí v korálkovém světě neskutečný boom právě mačkané dvoudírkové korálky. Začalo to rokajlem - jako byly Twiny nebo Tily, o kterých jsme se zmiňovali o pár řádků výše ... ale pak se toho chytli další čeští výrobci a došlo jim, že takové korálky by přece bylo nejlepší vyrábět mačkáním - a tedy začli vyrábět všemožné druhy dvoudírkových (i vícedírkových) korálků. Ty se dnes hojně používají v šitých špercích - a to nejen jako doplněk, ale často jako hlavní stavební materiál.
Mezi takové nejtypičtější dvoudírkové korálky patří například Superduo (podobné jako Twin, ale s "ostřejšími" tvary) nebo Rulla (válečky), ale existuje jich skutečně mnohem, mnohem více - různé dvoudírkové čtverečky, oválky, čočky, obdélníčky, trojúhelníčky, půlměsíčky, kosočtverce, kapky ... no prostě pokud si dokážete představit tvar korálku s dvěma či více dírkami, tak buďto už existuje a nebo ho už nějaká sklářská firma vyvíjí.

To nejdůležitější, co o dvoudírkových korálcích ale musíme vědět, je to, že se od sebe jednotlivé druhy poměrně zásadně liší tvarem i velikostí a tedy nejsou navzájem zaměnitelné.
Je to podobné jako s klasickým rokajlem a záměnami mezi jednotlivými značkami a velikostmi. Můžete narazit na korálky, které vypadají na první pohled vcelku podobně (třeba Superdua, Twiny, Minidua a Super8, Paisleyduo a Zoliduo, Gemduo, Diamonduo a Vario, Miyuki Tila a její mačkané alternativy), ale pokud je v návodu zaměníte jedny za druhé, je to recept na instantní průšvih.

Matubo? Matubo!

Když už se bavíme o těch korálích, tak nejde nezmínit značku Matubo, českého výrobce sídlícího kousek za Železným Brodem - pokud to s korálky myslíte vážně, určitě jste se s jejich produkty už někdy setkali - ať již v podobě dnes již ikonického Superdua a nebo extrémně pravidelného "mačkaného rokajlu" Matubo.

Jo, mačkaného rokajlu. Tedy korálků, které se vyrábí technologii mačkání, ale mají tvar a tím pádem i využití stejné jako klasický rokajl. Nevýhoda ... je zřejmá, a tou je výrazně vyšší cena než u běžného rokajlu. Ovšem za tuto cenu dostanete materiál kvality, o které se vám dříve ani nesnilo. Technologie mačkání totiž umožňuje dosahovat extrémní pravidelnosti - všechny korálky jedné výrobní várky jsou stejně velké, jako že úplně stejně velké, bez jakýchkoliv nerovností či velikostních či tvarových rozdílů. A to ani nemluvím o té obrovské barevné škále :) Více o Matubu a jaké byly moje první dojmy z prvních dvou velikostí této produktové řady si můžete počíst v recenzích níže:
Matubo aneb rokajlová revoluce
Matubo 8/0 aneb "na velikosti záleží"

Barvy a povrchové úpravy

Technologie výroby korálků mě fascinuje, ovšem musím dodat, že v této oblasti skutečně nejsem odborníkem a vycházím jen z toho, co jsem za ty roky vypozorovala z práce s korálky a z návštěv u výrobců, proto se v této části článku mohou vyskytnout jisté nepřesnosti a zjednodušení. Kdyby se však našel nějaký odborník, který by byl ochoten mi rozšířit obzory nebo doporučit dobrý zdroj informací, byla bych velmi ráda, tyto "zákulisní" informace mě velice zajímají ;)

Rokajl - a koneckonců všechny skleněné korálky - seženete ve spoustě barevných provedení. Korálky můžete koupit v provedení neprůhledném (opaque), průhledném (transparent) a mléčném či opálovém (opal, milky) a dále v nekonečné škále dalších typů skel (známé třeba pod tajemnými názvy jako je "hedvábí" nebo "měsíční svit"). Každá barva skla a každá povrchová úprava má svůj číselný kód a případně i název.
Co vás možná bude zajímat - cena skla se mimo jiné odvíjí i od jeho barvy. Nejlevnější bývá sklo čiré (krystal) a černé (jet) a mléčné (alabastr) a poměrně laciná bývá i většina ostatních transparentních barev. O něco málo dražší jsou pak skla opálová a neprůhledná. Červená, růžová a fialová skla bývají obvykle o něco málo dražší než ostatní barvy a mezi úplně nejdražší barvy patří třeba fuchsiová (tmavší transparentní červená s nádechem do fialova) a nebo sytá růžová.
A pak přichází na řadu různé druhy zušlechtění, jako třeba ...

• matování - tady snad není co dodat, korálky mohou být buďto lesklé a nebo matované (matte, frosted). Pozor - nepleťte si matné barvy s neprůhlednými! Matné korálky mohou být průhledné i neprůhledné a na povrchu vypadají jakoby "namrzle". Matná úprava nemůže při nošení "slézt", matné korále budou matné pořád, ale při nošení se můžou trochu "vyleštit". O něco těžší kalibr jsou pak leptané korálky (etched), které vypadají ... no ... jak já bych to ... prostě jako leptané, s hodně nepravidelným a tak trochu "jetým" povrchem, který svou strukturou může připomínat třeba přírodní kameny nebo lávu. Leptané korálky, třeba v kombinaci s dalšími povrchovými úpravami, patří k mým favoritům.
• barevný průtah, t.j. barvu nebo pokov nanesený uvnitř dírky. Hodně obvyklé jsou transparentní korálky se stříbrným průtahem, můžete se také setkat s průtahem zlatým, měděným či "barevným" - (takové korálky se nazývají obvykle jako "color lined" - třeba "silver lined" znamená "se stříbrným průtahem"). Průtah se dá samozřejmě udělat do jakékoliv barvy skla, ale v sytých barvách ztrácí smysl, takže se s ním nejčastěji setkáte na transparentních a velice výjimečně na opálových sklech. Průtahy jsou obvykle relativně odolné, ale mohou zoxidovat a ztratit lesk a nebo se při neopatrné manipulaci mohou odřít jehlou.
• vakuové pokovy - například známá úprava "AB" neboli "Aurora Borealis" - na polovině korálku je nanesena kovově vypadající vrstva s modro-zlatým odleskem. Mimo AB se můžete setkat ještě s další spoustou pokovů, jako je třeba vitrail (růžovofialová nebo zelená), capri gold (měděná), marea (zlato-žlutá), azuro (černo-modrá), celsian (světle hnědá), sliperit (měděno-fialová), labrador (stříbrná), heliotrope (fialová), bermuda blue (modrostříbrná) a další - každý vypadá kapku jinak a všechny vypadají úžasně. S odolností vůči otěru je to s nimi tak padesát na padesát - některé drží více, některé méně, svou roli tam ale dost zásadně hraje i složení potu nositele. Někdo může nosit dekor "labrador" bez sebemenších problémů a zůstane pořád krásně stříbrný, jinému stačí aby se na korálky ošklivě podíval a barva je fuč.
• listrované dekory - toto je poměrně široká skupina dekorů, které v podstatě vypadají tak, jako by byla na povrch korálku nanesena tenká, více či méně transparentní barevná či kovově lesklá vrstvička. Laicky se často popisují jako korálky s leskem nebo s perleťovým efektem. Takový nejtypičtější listr, který určitě znáte, je bílý listr - pokud se nanese na černé sklo, vytvoří na povrchu efekt podobný hematitu. Na bílém či jiném světlém sytém skle zase působí jako perleť. A možná znáte taky fialový listr, známý jako "vega" - aplikuje se na různé barvy skla, na čirém skle vytvoří asi jeden z nejzábavnějších odstínů fialové, který se vůbec vyrábí, na bílé zase krásnou pastelovou fialovou barvu a na černé zase vypadá tmavě měděně s fialovým nádechem. Listrované dekory jsou obvykle velice odolné, stížnosti na trvanlivost jsem zaznamenala jenom ojediněle a i tady bude hrát hlavní roli složení potu nositele.
• mezi listrované dekory se řadí i úpravy jako "travertin" a "picasso", tyto listry na povrchu korálků vytváří mapy v hnědých či hnědozelených (travertin) či ve stříbřitých (picasso) odstínech. Jedná se o velice odolnou povrchovou úpravu, která na první pohled připomíná přírodní kámen. Pozor - poměrně často se stává, že korálky s touto úpravou mají vevnitř dírky trochu červeně zbarvené usazeniny, která se při zpracování uvolní a barví nit i prsty. Netřeba se znepokojovat, je to normální a nemá to vliv ani na kvalitu výrobku, ani na trvanlivost povrchové úpravy a už vůbec to neznamená, že stejně bude pouštět i hotový výrobek ;) Nebude, věřte mi, mám ozkoušené ;) A pokud vás to s.... irituje, tak ty korále hoďte do mísy s vodou, vyperte je a nechte uschnout a určitě se aspoň části toho otravného rezidua zbavíte a uvidíte, že korálky zůstaly pořád stejně pěkně "upatlané".
• iris - to je moc krásná a moc populární úprava, která vytvoří na korálku vysoce lesklý "měňavý" povrch v různých barvách. Irisové korálky budou vypadat tak trochu jako "mix" všech možných odstínů, tak trochu jako ty co vidíte na olejové skvrně; v modrém irisu budou převažovat odstíny modré a modrofialové, ve fialovém zase odstíny fialové, v zeleném ... překvapivě zelené, v hnědém zase bronzové, hnědé a šedé a v duhovém irisu najdete od všeho něco. Co se odolnosti týče, tak irisy patří k těm, které jen tak rychle neslezou.
• Pálené barvy - aneb když uvidíte něco, co vypadá jako matný kov a bude to podezřele laciné, zřejmě půjde o pálené barvy. Co se odolnosti týče, bacha na ně, je možné že při intenzivním nošení a nebo neopatrné manipulaci půjde barva dolů.
• Vosk (pastely, neony, silk mat, gold shine a celá spousta aktuálně módních povrchových úprav ) - nebojte se, s voskem to má společného jenom velice málo a jsou to souvislosti spíše historické. Jako voskované perle se označují korálky s povrchem, který imituje povrch pravých perel. Takže takhle. Tyhlety dekory jsou v poslední době velice populární a dají se sehnat v mnoha barvách, od klasických perlových až po mnoho módních pastelových nebo naopak křiklavých a výrazných barev. Co se trvanlivosti týče, počítejte raději s tím, že nevydrží věčně, úprava se může z korálků odřít (zejména po dlouhodobém a častém nošení nebo neopatrnou manipulací při práci - prostě když do toho neopatrně drbnete jehlou, odřete si to) a méně kvalitní perly (třeba ty čínské) se budou prostě sprostě loupat.
• ... a určitě tu ještě něco chybí, je toho prostě spousta ;) Mnoho dekorů se dá navzájem kombinovat, takže můžete mít třeba travertin na matovaných korálcích (Vrrr) a nebo vakuové pokovy aplikované na obou stranách korálku. Můžeme mít korálky pokovené (galvanized) nebo dobarvované (dyed) a vůbec ...

Takto se zušlechťují všechny barvy skla (třeba takový travertin na tyrkysu nebo na korálu ... nebo akva celsian, mňam :D), ale velmi často se jako základ pro zušlechtění používají ty nejobyčejnější druhy skla - černé, bílé, mléčné a čiré.
I zušlechtění se samozřejmě projeví na ceně korálků. Některá zušlechtění budou vůči vaší peněžence přátelštější (třeba matování - to skoro nepoznáte - a nebo bílý listr ;)), ale jiná zase budou nehorázně drahá - třeba takový zlatý listr, vosky (pastely, neony ...) a nebo kombinace více dekorů. Někdy nám různé druhy zušlechtění umožní levně vyrobit barvu skla, která by jinak vyšla výrazně dráže (třeba bílé sklo s růžovým listrem vyjde levněji než syté růžové sklo), ale naopak u mnoha druhů zušlechtění je povrchová úprava mnohem dražší, než samotné sklo, na kterém se aplikuje. Takže když se někdy budete divit, jak je možné, že máme u stejného typu korálků tak obrovské rozdíly v ceně u jednotlivých barev, můžou za to často právě povrchové úpravy.

Možná se budete ptát, proč se tedy tolik dekorů vůbec vyrábí, když některé nejsou úplně tak stálobarevné, jako bychom chtěli. Fakt je ten, že bez povrchových úprav bychom měli k dispozici jen zlomek barevné škály, se kterou můžeme pracovat dnes. Ne že by surové sklo bez dekorů nebylo hezké, ale není právě široká barevná škála to, po čem toužíme nejvíc?

OK ... a jak že teda poznám, co půjde dolů a co ne? S trochou nadsázky se říká, že zcela jistí si můžete být jen čirou barvou (crystal) a všechno ostatní už může být problematické. S přibývajícími zkušenostmi se naučíte rozlišovat jednotlivé typy povrchových úprav a budete vědět, která něco vydrží a která půjde dolů. Pokud například víte, že máte korálky ze surového, nebarveného skla, nemusíte se obávat žádného nepříjemného překvapení. Velice dobře drží i listrované dekory, irisy či některé vakuové pokovy. Naopak vždycky si dávejte pozor na korálky kovového vzhledu (a zejména světlých barev - třeba stříbrné, zlaté, barevné ...) - ty obvykle slezou už při práci a nebo po krátké době nošení. Potrápit vás můžou i transparentní,syté či opálové korálky, které byly dobarvovány na povrchu - dávejte si tedy pozor na jakékoliv korálky v nepřirozeně výrazných až křiklavých barvách, zejména pak na odstíny růžové a fialové, které se takto "vylepšují" nejčastěji. A po intenzivním nošení či při neopatrné manipulaci se mohou odřít či ošoupat také mnohé voskované dekory.

Jo, a platí to pro všechny druhy korálků, bez ohledu na typ, tvar či zemi výroby. Spousta lidí se často diví, když náhodou barva sleze z nějakého fajnového typu korálků, třeba z Delicy nebo z Matuba ... ale ono na typu a nebo ceně korálků skutečně nezáleží. Problémová barva bude vždycky problémová, bez ohledu na to, jestli je na Delicách, ohňovkách, Matubu, Preciose a nebo čínském rokajlu. I když ... zrovna Japonci o této slabině ví a snaží se ji řešit. Přišli totiž na to, jak tyto barvy udělat v "odolnější" variantě. TOHO jí říká Permanent Finish, u Miyuki jí zase říkají Duracoat - a ve vývoji je už dokonce naše česká varianta, která by měla "zafixovat" ty nejproblematičtější dekory, jako třeba vakuové pokovy nebo pálené bronzy. Ani tyto úpravy nejsou bohužel úplně permanentní, ale korálky s touto úpravou vydrží nesrovnatelně déle, než jejich alternativy bez úprav. Jejich nevýhodou je trochu vyšší cena, mírná změna barvy oproti verzi bez úprav a větší pravděpodobnost výskytu kusů s menšími dírkami nebo neprůchozích kusů. Což je ale dle mého názoru jenom malá daň za vysokou odolnost.

Pokud máte podezření, že máte nějakou "závadnou" barvu doma, můžete si ji předem "otestovat" - vyzkoušejte jejich odolnost při práci a při nošení na nějakém malém vzorku - ušijte si třeba malý prstýnek a zkuste jej pár dní nosit a uvidíte. Barva buď vydrží - a nebo ne. Můžete také zkusit jejich odolnost ve vlhkém prostředí, zkusit je vymáchat ve vodě či v alkoholu a nebo je nechat vystavené na slunečním světle - a brzy zjistíte, s čím máte tu čest. Test s alkoholem občas provádím sama přímo na kurzech - stačí si nasypat pár barvených korálků do dlaně, stříknout na ně trochu voňavky a promnout - a hned máte v ruce hromádku čirých korálků a sytě zbarvené tekutiny.
I pokud zjistíte, že barva jde z korálků dolů, můžete je samozřejmě spotřebovat tak jako každé jiné korálky - myslete ale na to, že vzhled hotového výrobku se může razantně změnit, když korálky vyblednou nebo se úplně ošoupou. Což se dá samozřejmě trochu "utlumit" vhodnou barevnou kombinací, ve které budou dané korálky vypadat dobře "před" i "po" ošoupání. Samozřejmě že nabídnout takový šperk k prodeji je tak trochu ... ehm ... zhovadilost, ale pokud ho chcete nosit sami a nebo darovat někomu, kdo je s touto vadou "srozumněn" a nebude mu to vadit - pak no problem. Můžete je také využít například když se budete učit novou techniku nebo je zpracujete při tvoření vánočních ozdob, dekoračních předmětů, na scrapbooking či na zdobení dárkových balíčků - prostě z nich vytvořte předměty, které nebudou při používání tak namáhány, jako bižuterie. A nebo na to můžete jít "od lesa" a zkusit je "odbarvit" - některé takové neposedné úpravy jdou krásně dolů lihem nebo ředidlem a vám pak zbydou pěkné a bez problémů použitelné korálky v barvě výchozí suroviny.

Pokud vás zajímá, jak tady tyhle všechny srandy vypadají a třeba i jak fungují kódy barev a tak vůbec, mohou vám být nápomocné e-shopy, ale především webové stránky a katalogy výrobců - třeba tady se můžete kouknout v jaké barevné škále to umí u Matubo Beads

Četla jsem na Facebooku nějakou diskuzi o vadných korálcích té či oné barvy a té či oné značky ... co je na tom pravdy?

Tak ... jdeme bořit mýty, jo? Pokud náhodou zabrousíte do nějaké korálkářské diskuze někde na sociálních sítích, určitě jste narazili na nějaké fámy o kvalitě rokajlu nebo o nějaké zlé konspiraci výrobců korálí, kteří záměrně dodávají na některé trhy špatné zboží a tak dále a tak dále.
Jak je to doopravdy? Rokajl vlastně ani stoprocentně pravidelný být nemůže. Máte skleněnou trubku a máte ji nasekat na kousky. A teď realisticky - jak moc pravidelné si myslíte, že to ve výsledku bude? :D Pravda, výrobci se snaží, některým to jde méně, některým to jde více, ale technologie výroby rokajlu je prostě taková, že stoprocentní dokonalosti v ní dosáhnout nejde a vždycky je nutné počítat s tím, že i u sebefajnovějšího rokajlu na nějakou drobnou nepravidelnost a nebo defektní kus narazíte. Dokonce i u mačkaných korálků, které se sice vyznačují extrémně vysokou pravidelností, ale ani ta není stoprocentní (a když pak člověk vidí, kolika výrobními procesy ten korálek musí projít, než skončí u nás na stole, tak se vlastně ani moc nediví).
Pokud si tedy koupíte sáček Toha a najdete tam pár křivých kousků a nebo najdete tvarové rozdíly mezi jednotlivými výrobními várkami, sáček Preciosy, kterou se vám nedaří provléct jehla, pokud najdete jednu křivou Delicu a nebo barvu Matuba, která vám už při práci slezla dolů, veřte mi, není to tím, že by zlý výrobce posílal na český trh záměrně to špatné zboží a to dobré si nechával pro jiné zákazníky, nebo třeba že by zlý prodejce nakoupil korálky v Číně a vydával je za Delicu nebo jánevím. Jsou to jenom vedlejší efekty výrobního procesu a používaných technologii a nějaký zlý úmysl nebo konspirace v tom vážně nejsou.
Takže tyhlety drby, mýty a konspirační teorie raději berte s rezervou a ty vidle klidně můžete odložit :)

Mimochodem zrovna u Delicy jsem slyšela něco o tom, že původně byly tyto korálky navrženy pro tkaní na stávku a především pro výrobu obrazů, tapisérii a nástěnných dekorací a nějak se moc nepočítalo s tím, že by je někdo nosil, tudíž se výrobce s nějakou stálobarevností příliš nezalamoval. Ale pak jsme přišly my můry korálkářky, hodily jsme si to na krk a barvy šly dolů ... takže asi tak. Se budu opakovat, ale pokud uvidíte japonský rokajl v nějaké podezřelé barvě, hledejte slova "Duracoat" nebo "Permanent Finish" - a pokud je nenajdete, počítejte s tím, že tohle dobře nedopadne ;)

Pokud začínám, jsou nějaké barvy, které pro mě budou lepší a nebo barvy, kterým bych se měla vyhnout?

Pokud s korálky úplně začínáte a nebo se učíte novou techniku, je lepší volit si takové barvy, na které se vám bude dobře koukat. Doporučuju vyhnout se a nebo alespoň omezit barvy tmavé, kovově lesklé, průhledné a třpytivé a volit si raději barvy světlé, neprůhledné, opálové, matné a konkrétní odstíny volit tak, aby od sebe byly jednoduše rozeznatelné a dobře se vám v nich orientovalo. Neznamená to ale, že se těm "problematickým" barvám musíte vyhýbat do konce života. Nechejte si je na moment, kdy už budete mít danou techniku zvládnutou a pracujte pod dobrým světlem (to je tradiční problém na kurzech, kde často osvětlení nebývá úplně ideální - tam obvykle účastníky "ukecávám", aby si ty hezký tmavý korálky nechali na doma a tady na místě zkusili něco méně "agresivního").

Jak zvolit správné barvy pro váš nový projekt?

I toto je otázka, se kterou se pravidelně setkávám od účastníků mých kurzů. Které barvy se k sobě hodí a které už ne? Já v tomto zastávám názor, že všechny takové ty poučky o kombinování barev, jako třeba "zelená modrá pro blázna dobrá" a "nikdy nenoste víc než tři barvy zároveň" jsou pouze obrovská snůška blbostí ;) Pokud chcete vytvořit něco barevně zábavného, zkuste to radši takhle:

• Pokud na vás barevná kombinace působí příjemně, tak je dobrá
• Tón v tónu je nuda. Ne že bych měla něco proti decentním a monochromatickým barevným kombinacím, ale výsledek občas může být až příliš fádní. Snažte se i do kombinací "tón v tónu" dosta trochu kontrast, třeba použitím tmavších a světlejších odstínů téže barvy nebo kombinací lesku a matu.
• Ozkoušený recept na dobrou barevnou kombinaci - jeden kovový odstín (hematit, ocelová, stříbrná, měděná, bronzová, zlatá ...) + jedna výrazná barva, třeba i v několika odstínech. Pokud se cítíte odvážně a chcete nějakou divočinu, přidejte klidně ty barvy dvě.
• Občas ty nejpřekvapivější a nejneočekávanější kombinace vypadají nejlépe, občas i nejšílenější barevné kombinace vypadají ve výsledku dobře a barvy, které jsme k sobě položili takřka "náhodně" k sobě nakonec budou téměř dokonale ladit.
• Chcete-li aby to vypadalo dobře, nešetřete na materiálu. Mám teď na mysli třeba zrovna kovové odstíny výše. Nevyhýbejte se "dražším" barvám, protože co si budeme povídat, ony většinou vypadají o něco lépe a vkusněji než ty laciné a právě ony dokážou váš výrobek dostat o level výš. Ale funguje to i naopak a neopatrné kombinace třeba transparentních nebo "perleťových" barev mohou zase působit až příliš "lacině".
• Jak to zkrátka v každém rukodělném oboru funguje, musíte barvy kombinovat s citem, jinak to celé může až velice rychle sklouznout ke strašlivému kýči.
• Sáčky klamou. Korálky budou v sáčku vypadat vždycky jinak než v hotovém výrobku.
• Jsou situace, kde barevnost opravdu není prvořadá. Korálky jsou, ať už chceme nebo ne, technický obor, kde náš úspěch často záleží na vhodné volbě materiálu. Zejména začátečníci ale často kladou barevnost nad technickou stránku věci. Například na kurzu, když člověk úplně poprvé tvoří s korálky, ale trvá na barvách, které budou ladit s jeho šatníkem. Nebo když pracujete podle návodu, ale třeba místo rokajlu 6/0 dáte rokajl 8/0, protože se vám víc líbí jeho barva (a pak zoufale řešíte, proč se to celé tak blbě kroutí a nejde to ušít). Občas je prostě potřeba primárně řešit technickou stránku věci (velikosti a typy korálků, správné utahování, chyby ve stehu), i za tu cenu, že co se barev týče, budete muset přistoupit k nějakému kompromisu. Ale jak se píše o pár bodů výš, občas právě tyhlety kompromisy, neočekávané barevné kombinace a prakticky náhodně zvolené barvy nakonec budou vypadat překvapivě dobře.

Nejen rokajlem živ je člověk

Teoreticky byste si mohli vystačit jen s rokajlem. Pokud do své tvorby zakomponujete ale i jiné korálky a komponenty, budou vaše dílka ještě zajímavější.
Určitě budete potřebovat základní bižuterní komponenty. Zapínání, náušnicové háčky, kroužky, ketlovací jehly a nýty a další. Jak se budete v šití zdokonalovat, určitě můžete spoustu komponentů nahradit, místo kovových zapínání můžete vytvářet šitá zapínání, návleky či ketlované řetízky nahradíte šitými šňůrami. Ovšem komponenty se vám určitě budou také hodit.

Také si určitě můžete nakoupit zajímavé drobné korálky, třeba ohňovky a mačkanice či korálky z minerálů, řekněme od dvou do šesti milimetrů. Budou se vám hodit třeba na zdobení vašich šitých projektů (byli byste překvapeni, jak efektně vypadá obyčejné šité "lano", uprostřed hustě pošité zlomky minerálů). Větší korálky můžete využít jako ústřední komponenty vašich šperků, šité "lano" můžete proložit většími korálky, šité kuličky navléci na lanko a proložit je velkými valouny z přírodních kamenů, kuličky ze dřeva či plastu můžete zase obšívat. Takže se nebojte a poohlédněte se i po jiných, zajímavých druzích korálků a komponentů.

Kabo... co?

A samozřejmě se neobejdete ani bez nějakých větších kousků, které dodají vašemu šperku šmrnc. V anglicky psaných materiálech jim říkají "focal components" a mě právě nenapadá žádný dostatečně rozumný český ekvivalent - snad tedy "ústřední komponent" ale to mi zase moc připomíná "ústřední výbor KSČ", takže vyhlašuju konkurz na nějaký rozumný český název, za kterým by se mohly skrývat například přívěsky, velké korálky jakéhokoliv tvaru, donuty (kulaté placky s dírkou uprostřed), mugle a kabošony (bižuterní kameny s vypouklou přední a plochou zadní stranou, nemají dírku, obšívají se, našívají na filc a nebo zasazují do kovu), broušené skleněné kamínky ale i zajímavé knoflíky a pro mě za mě třeba i zajímavý plochý šutr co jste našli na výletě do hor nebo i na parkovišti před Kauflandem, vlastnoručně uřezaný kousek dřeva s hezkou kresbou nebo kus vyřazené elektroniky - technicky vzato - zpracovat můžete opravdu všechno. Komponenty si můžete také sami vyrobit, třeba z kovu, kamene, polymerové hmoty nebo křišťálové pryskyřice. A zkuste taky občas navštívit prodejny s hotovou bižuterií, supermarkety nebo řetězce s módním zbožím. Některé obchody prodávají třeba poškozenou bižu z reklamací za pár korun nebo levně vyprodávají loňskou módní kolekci a nečekaným zdrojem materiálu se vám mohou stát i regály supermarketů se zbožím "vše za 30 korun" nebo tržnice (v nejmenovaném supermarketu se mi povedlo nakoupit levné náramky z barvených mušlí v netypických barvách, na tržnici zase náramky z dvojitě vrtaných říčních perel, mušloviny a perleťových placiček - spousta parádního materiálu za směšnou cenu). A skutečné skvosty zaručeně najdete v bazarech a starožitnictvích, ať už kamenných nebo těch online.

Spotřeba?

Jedná se o jednu z takzvaných "často kladených otázek", na kterou ale ve většině případů neexistuje uspokojivá odpověď. Tou otázkou je: "Kolik ještě korálků budu potřebovat na dokončení nějakého výrobku".
To je velice zrádná otázka a bohužel na ni v podstatě neexistuje žádná uspokojivá odpověď. Víte přesně, jak bude váš hotový šperk vypadat? Z jakých dílů bude složen? Z jakých korálků jej budete vytvářet? Jak dlouhý/velký šperk nakonec bude? OK, tak pak si můžeme dovolit zhruba odhadnout potřebné množství korálků. Klíčové slovo je "zhruba".
Každopádně i pokud se pokusíte odhadnout spotřebu materiálu, vždycky doporučuju pořídit si korálků o něco více než je váš odhad.
Možná vám to přijde neekonomické, ale je to podobné jako když kupujete tapety, obkladačky nebo vlnu na svetr. Jednotlivé výrobní várky se od sebe mohou poměrně výrazně lišit a nebo se vám může stát, že stejnou barvu už vůbec neseženete. Prostě je lepší, když vám dvacet gramů zbyde na příští projekt, než kdyby vám mělo chybět pět gramů k dokončení toho, co máte rozpracované.
Pokud chcete množství korálků zkusit aspoň odhadnout, zkusila jsem hodit na váhu několik svých šperků, které zrovna ležely po ruce. Vážila jsem vždy kompletní šperky včetně komponentů, kabošonů, náušnicových háčků a dalších kovodílů

• Náhrdelník - dutinka šitá herringbone stehem ze čtyř korálků (nebo podobná tenká šňůra) - cca 10 - 15 gramů
• Náhrdelník - silnější šitá dutinka - cca 30 - 50 gramů
• Náušnice - obšívané rivolky nebo drobné kabošony - cca 6 - 10 gramů, dle množství zdobení (z toho cca 2 gramy zaberou samotné rivolky nebo kabošony)
• Náhrdelník - obšívaný kabošon na dutince - cca 30 - 60 gramů
• Náušnice - malé obšívané kuličky - cca 4 gramy, z toho cca 1 gram zaberou výplňové korálky
• Náhrdelník - freeform - ty nejmenší mohou vážit kolem 50 gramů, ty největší kusance klidně i 300 gramů
• Náramek - freeform - obvykle kolem 25 - 35 gramů, dle délky a zdobení

Jehly

Další věc, kterou si určitě kupte, je jehla na navlékání korálků. Jo, existují sice techniky a návlekové materiály, kde se jehla nepoužívá, ale to teďka vynecháme. Pokud chcete šít - a chcete šít pořádně, určitě si jehlu pořiďte -a pořiďte si jich hodně...

Můžete zkusit šít obyčejnou jehlou na textil, kterou si vytáhnete z domácího šitíčka, ale budete celkem dost omezeni velikostí dírek v korálcích. Klasické jehly bývají poměrně silné a mají velké očko a tím pádem se nedají protáhnout dírkou u drobnějších korálků.
Jehlu na korálky koupíte v každém specializovaném obchodě s korálky nebo v lépe zásobené galanterii. Obvykle bývá delší a tenší než obyčejné jehly a její očko nebývá o moc silnější než samotná jehla. Bude chvilku trvat než se do něj trefíte s nití a možná si ze začátku budete myslet, že tam snad žádné očko ani není. Ale věřte mi - je tam. V klidu, pohodě a míru a za dobrého světla to zkuste ještě jednou a uvědomte si, že většina korálkových nití je plochá a do jehly ji tedy musíte navléct správným směrem. Možná budete chtít sáhnout po navlékáčku z domácího šitíčka ... to ale nedělejte - vůbec vám to nepomůže a navíc si můžete zničit jehlu i navlékáček.

Co se velikostí týče, i ty se samozřejmě značí - a jejich číslování funguje podobně jako u rokajlu, takže čím vyšší číslo, tím tenší jehla. Slyšela jsem i nějaké drby o tom, že snad číslo jehly odpovídá doporučené velikosti rokajlu, se kterým můžete jehlu používat, ale tohleto jaksi nesedí. Každopádně, nejčastěji se setkáte s jehlami označenými číslem 10 (silnější, dobře se navlékají, univerzální, použitelné na většinu druhů a velikostí korálků, ale u drobného rokajlu či malých mačkaných korálků může při opakovaném provlékání nastat problém) a nebo číslem 12 (tenší, bez problémů je provléknete i drobným rokajlem, ale mohou se ohýbat a hůř se navlékají). A jak už asi předpokládáte, doporučuju pořídit si pár kusů od každé velikosti, ať máte do zásoby a nic vás nepřekvapí.
Jo, když už jsme u toho ohýbání ... korálkové jehly se při práci často a rády ohýbají a občas i lámou. Není to chyba, je to vlastnost, je to "daň" za to, že jsou tyto jehly tak tenké, že v pohodě projdou i velice drobnými korálky. V žádném případě to není důkaz o nekvalitě jehly a nebo důvod k reklamaci. Mnohem větší vliv na lámání či ohýbání jehel bude mít třeba typ korálků, se kterými šijete, druh výrobku, steh či konkrétní vzor, míra vašeho utahování či obecně styl vaší práce. Pokud se vám jehla mírně ohne, není to hned důvod ji vyhodit - dokud se vám s ní pohodlně šije a jde do ní navléci nit, můžete s ní klidně pracovat. A v některých případech se vám dokonce možná bude s ohnutou jehlou pracovat lépe než s tou rovnou ;)
Pokud pracujete se silnější jehlou a nebo s drobným rokajlem, poměrně často se může stát, že se vám jehla v korálku "zasekne". Prostě nejde dál. Co teď s tím?
Hlavně klid. V žádném případě jehlu nervěte silou skrz, ale zkuste ji opatrně vysunout zpět. Pokud zaberete silou. můžete si tím buď utrhnout očko u jehly a nebo při provlékání korálek praskne - a když korálek praskne, velmi často nám v tom samém místě praskne také nit, která tímto korálkem procházela - no a co znamená toto, to asi nemusím moc rozepisovat - v lepším případě nás čeká zdlouhavá oprava, v horším případě nůžky a začít znovu. Pokud zjistíte, že korálek nejde pohodlně provléci, zkuste jehlu z korálku opatrně vysunout zpět a vyměnit ji za tenší. Někdy pomůže i hrubá síla, ale riskujete tím zlomení či ohnutí jehly, prasknutí korálku a s tím související přetržení nitě a nebo zabodnutí jehly do prstu. Takže jo, můžete zkusit trochu zabrat (třeba si jehlu chytit do kleští a zkusit ji rychlým škubnutím protáhnout - hlavně žádné pomalé tahání, kvedlání a viklání ;)) , ale když to nepůjde, je dobré zavčas couvnout a zkusit to po dobrém ;)

V lépe zásobených obchodech se můžete setkat ještě s následujícími legráckami

• Velkooká jehla. Tato jehla má očko po celé své délce, toto očko se dá rozevřít a snadno do něj navléci libovolný návlekový materiál. Často ji používají "háčkařky", když navlékají korálky na perlovku, ale díky snadnému navlékání má své fanoušky i mezi příznivci šitého šperku. Oproti klasickým jehlám se ale více deformuje, v ohybu očka dochází k poměrně intenzivnímu třepení nitě a navíc má oba konce ostré, což může trochu zmenšovat komfort při práci. A bývá také obvykle silnější než klasické jehly, takže občas neprojde drobnějšími korálky.
• Dlouhá jehla. Korálkové jehly mají obvykle cca 5 centimetrů na délku, ale často se používají i jehly delší - cca deseticentimetrové. Používají se třeba na navlékání dlouhých šňůr a nebo na tkaní na korálkovém stávku. Pokud chcete, můžete s nimi i šít, ale s kratšími jehlami se pracuje výrazně lépe.
• Dlouhá jehla s ohnutým koncem. Tato jehla má konec zahnutý do tvaru písmene J. Šít se s ní nedá - používá se k navlékání korálků na tzv. bead spinneru - otočné mističce, která slouží k rychlému navlékání dlouhých šňůr.
• Kroucená jehla. Teda jestli se tomu dá ještě říkat jehla. Je to vlastně jenom velice tenký drátek, zamotaný do sebe. Obvykle se používá k navlékání velice drobných skleněných korálků či tence vrtaných minerálů či pravých perel. V šitém šperku se takřka nepoužívá - je velice měkká a po prvním stehu by se okamžitě zdeformovala. Ovšem ... pokud potřebujete dostat nit do českého rokajlu velikosti 16/0 a menšího, určitě vám přijde vhod.

Nitě

No a každopádně budeme také potřebovat vhodný návlekový materiál, který se pro šité šperky používá. Na výběr je toho skutečně spousta, tak to vezmem hezky po pořadě.

Jak tedy vypadá vhodný návlekový materiál pro šité šperky? Měl by být co nejtenčí (aby se dal pohodlně navléci i do tenké korálkové jehly a aby se dal opakovaně provléknout i těmi nejdrobnějšími korálky), co nejpevnější (aby unesl poměrně značnou váhu skleněných korálků i při každodenním nošení), měkký (aby se s ním vůbec dalo provlékat a spojovat drobné korálky) a co nejméně pružný (aby se dal dobře utahovat). Pro svou práci můžete použít prakticky jakýkoliv návlekový materiál, který tyto podmínky splňuje. Jako první vás určitě napadne tenký vlasec, ale můžete se též setkat s různými typy nití, které jsou určené přímo pro výrobu korálkových šperků.

Většina těchto nití vám na první pohled připomene klasické šicí nitě, ovšem brzy zjistíte, že jsou mnohem pevnější a odolnější a na průřezu ploché - to proto, aby se hezky "poskládaly" dovnitř korálku a umožnily opakované provlékání. Co se složení týče, obvykle se jedná o nylon nebo směs nylonu a bavlny a co se značek týče, k nejpopulárnějším patří třeba Nymo, Superlon nebo TOHO One-G. A dnes už je bez problémů zakoupíte v každém lépe zásobeném obchodě s korálky (možná budete mít štěstí i v prodejnách kreativních potřeb či galanterního zboží s rozšířeným korálkovým sortimentem, ale nespoléhala bych na to, radši běžte do korálkárny).
Výhodou nylonových nití je široká barevná škála a příznivá cena. Jako jejich největší nevýhodu vidím jejich náchylnost ke třepení a také to, že pokud pracujete s korálky, které mají ostré hrany (jako třeba broušené korálky, přírodní kameny, tyčky, sekaný rokajl nebo některé druhy mačkaných korálků), může dojít k přetržení nitě.
Další variantou je již výše zmiňovaný vlasec a nebo splétané rybářské šňůry, jako třeba Fireline nebo Wildfire. Ty jsou zpravidla tužší a méně ohebné, ovšem také výrazně odolnější než výše zmiňované nylonové nitě a hodí se tedy i na výše vyjmenované problematické typy korálků.
Novinkou na trhu je hybridní nit Dura Thread, která dle výrobců kombinuje vlastnosti nylonových nití a odolnost splétaných šňůr. Na omak působí až "hedvábným" dojmem, ale snese i problematické typy korálků.

Srovnání nejpoužívanějších šicích materiálů

Vlasec	Monofilová nit
Cena: Dle kvality, obvykle v rozmezí od 30 do 100 korun za 100 metrů Průměr: Různé průměry - na šité šperky se používají zejména vlasce kolem 0,15 mm Průřez: Kulatý Pevnost: Dle síly, čím tenší, tím snáze se trhá. Netřepí se. Pružnost: Mírně pruží (t.j. obtížně se utahuje) Uzlování: Poměrně snadné Barvy: Obvykle průhledná, vyjímečně lze sehnat vlasec v černé, oranžové či zelené barvě Kde koupit: Korálkové obchody, rybářské potřeby, hobby potřeby K čemu je vhodný: Průměry do 0.15 mm se dají použít pro výrobu šitých šperků. Silnější průměry se používají na výrobu 3D tvarů z korálků a nebo jako samostný návlekový materiál.	Cena: Obvykle kolem 10 až 20 korun za 100 metrů Průměr: Různé průměry, obvykle kolem 0,1 mm, čím silnější, tím pevnější Průřez: Kulatý Pevnost: Trhá se poměrně snadno, netřepí se Pružnost: Mírně pruží Uzlování: Poměrně snadné Barvy: Průhledná, výjimečně lze sehnat v černé barvě Kde koupit: Korálkové obchody, galanterie, hobby potřeby K čemu je vhodný: Já osobně doporučuji monofilovou nit zejména pro začátečníky, kterým se nechce investovat do dražších nití. Vzhledem k náchylnosti k trhání bych asi měla obavu ji ale použít na těžší a větší šperky. Když vzpomenu na doby svých začátků, nejlepší zkušenosti jsem měla s nití CORN-Nylon Invisible Yarn
Nymo	Superlon (S-Lon)
Cena: Kolem 40 korun za špulku o návinu kolem 70 metrů Průměr: K dostání síla F (0,4 mm), D (0,3 mm), B (0,2 mm), 0 (0,1 mm) a 00 (0,05 mm) Průřez: Plochý Pevnost: Síla 0 a 00 se poměrně snadno trhá, ostatní jsou relativně pevné. Může se třepit. Pružnost: Téměř nepruží Uzlování: Nitě hodně kloužou, uzlování tedy může být problematické. Barvy: Široká barevná škála (24 barev). Není průhledná Kde koupit: Korálkové obchody K čemu je vhodný: Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky. Hodí se téměř na všechny šité techniky. Nehodí se pro práci s korálky s ostrými hranami.	Cena: Kolem 40 korun za špulku o návinu kolem 70 metrů Průměr: K dostání síla D (0,35 mm) a AA (0,2 mm) Průřez: Plochý Pevnost: Velmi pevný, ale náchylný k třepení. Pružnost: Vůbec nepruží Uzlování: Nitě hodně kloužou, uzlování tedy může být problematické. Barvy: Široká barevná škála (36 barev). Není průhledná Kde koupit: Korálkové obchody K čemu je vhodný: Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky, je silnější, pevnější a barevnější než Nymo. Hodí se téměř na všechny šité techniky. Nehodí se pro práci s korálky s ostrými hranami. Vzhledem ke snadnému třepení nedoporučuji tam, kde předpokládáte časté párání.
TOHO One-G	Další podobné nitě
Cena: 70 - 100 korun za špulku o návinu kolem 50 metrů Průměr: Na špulce je uvedena síla 300 den Průřez: Plochý Pevnost: Velmi pevné a ač se vlastnostmi podobá výše uvedeným nitím, výrazně méně se třepí. Pružnost: Mírně pruží Uzlování: Nitě hodně kloužou, uzlování tedy může být problematické. Barvy: Různé barvy, není průhledná Kde koupit: Lépe zásobené korálkové obchody K čemu je vhodný: Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky. Hodí se téměř na všechny šité techniky, netřepí se ani při opakovaném párání. Doporučuji.	Silamide Kulatá, kroucená nit, na trhu málo dostupná, ale poměrně odolná, příjemně se s ní pracuje a potěší i příznivou cenou (kolem 200,- za návin o délce cca 900 metrů) Miyuki Thread Hana Thread K-O SoNo, Nozue Sonoko Beading thread Další typy nylonových korálkovacích nití, svými vlastnostmi se podobají výše uvedeným, jako je Nymo, TOHO One-G nebo Superlon, ale mohou se od sebe mírně lišit vlastnostmi, jako je síla, ohebnost, odolnosti proti třepení. Cenově se řadí k těm dražším a na našem trhu jsou dostupné jen zřídka.
Fireline	Dura Thread
Cena: Kolem 3 - 6 korun za 1 metr Průměr: Různý, na šité šperky se používají průměry od 0,08 do 0,17 mm Průřez: Kulatý Pevnost: Extrémně pevná, netřepí se. Pružnost: Téměř nepruží Uzlování: Poměrně snadné. Barvy: Ve standardní nabídce je průhledná (crystal) a kouřová, vyjímečně zelená a oranžová. V USA je již na trhu i Fireline v barvách Kde koupit: Dobře zásobené korálkové obchody K čemu je vhodný: Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky. Hodí se téměř na všechny šité techniky. Obzvláště se hodí na práci s korálky, které by mohly mít ostré hrany (cínovky, zlomky kamenů).	Cena: Kolem 160 korun za špulku o návinu kolem 50 metrů Průměr: Jedna velikost, udáváno 0,08mm Průřez: Plochý Pevnost: Extrémně pevná, témeř netřepivá Pružnost: Vůbec nepruží Uzlování: Nitě hodně kloužou, uzlování tedy může být problematické. Barvy: Zatím k dostání v černé a bílé barvě Kde koupit: Korálkové obchody K čemu je vhodný: Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky, hybridní nit, která kombinuje vlastnosti nylonových nití a pevnost typickou pro Fireline. Na omak může připomínat hedvábí, hodí se na projekty které vyžadují velkou odolnost a zároveň jistou míru ohebnosti a splývavosti. Jedinou nevýhodou je omezená barevná škála.

A když už jsme u toho ... Existují i materiály, které jsou pro šité šperky naprosto nevhodné. Takže ... co na šité šperky nikdy, ale nikdy a vůbec nikdy nepoužívat? Je to zejména klasická nit, vyšívací bavlnka, perlovka nebo jiné podobné zvrácenosti z domácího šitíčka (obvykle nejsou dostatečně pevné, třepí se a trhají se), gumičky a pruženky (nelze utáhnout, špatně se s nimi pracuje), vlasec o síle 0,3 mm a více (moc tvrdý, nevejde se do jehly, použitelný jen na některé vybrané techniky), dráty o jakékoliv síle (nejsou dostatečně pevné, často se lámou, jsou tvrdé a špatně se utahují) a bižuterní lanka (příliš silné, tvrdé, neohebné, nelze utáhnout, nevejde se do jehly).

Jak zvolit barvu nitě?

Obrovská barevná škála nylonových nití je tak trochu obrovská výhoda i obrovské prokletí v jednom. Protože když tak na ty nitě koukáte, určitě vás napadne - a jakou barvu nitě mám tedy použít? A jakou nit je nejlepší si koupit do začátku?
Takže. Pokud jdete nakupovat, jako první by vás měly zajímat univerzální, neutrální barvy. Taková klasika je třeba šedá, ta se dá použít témeř do všech možných kombinací korálků a nikde nebude působit rušivě. Podobně bude fungovat i třeba béžová nebo písková (pro světlejší barvy) nebo tmavě hnědá či černá (pro tmavší barvy). Postupem času můžete své "zásoby" rozšiřovat podle svých oblíbených barev. Pokud třeba často pracujete s fialovými korálky, pořiďte si k nim ladící nit.
Ale bacha na bílou. Spousta lidí ji považuje za další neutrální nebo univerzální barvu, ale není tomu tak. Skutečnost je taková, že bílá nit se doopravdy hodí jenom do čistě bílých korálků - ve všech ostatních barvách bude dost nehezky "svítit", prosvítat mezi korálky a kazit celkový dojem. Já osobně bych dokonce řekla, že pokud nehodláte jet "sériovou výrobu" svatebních šperků, dost možná bílou nit nebudete vůbec potřebovat a mnohem lépe vám poslouží nějaká univerzálnější barva, třeba světle béžová.

A když už sedíte nad krabičkou s nitěmi a přemýšlíte co tam teda máte dát, platí tady takové to univerzální šicí pravidlo - nit by v hotovém šperku pokud možno neměla být vůbec vidět. Tedy bychom měli zvolit takovou barvu, která aspoň trochu ladí s barvami použitého materiálu. Není bezpodmínečně nutné, aby nit s korálky ladila stoprocentně, ale v žádném případě by neměla mezi korálky působit rušivě. Takže třeba pokud chcete tvořit šperk v kombinaci tmavě červené, hnědé a broznové, můžete použít nit červenou, vínovou, hnědou a nebo i černou.
A když si nejste jistí, narvěte tam šedou, ta to jistí.

A protože pravidla se musí porušovat, musím přidat ještě tuhle věc: Pokud se učíte novou techniku, může vám usnadnit práci když si vyberete nit v kontrastní barvě oproti korálkům. Celkově to bude sice vypadat poměrně divně, ale zato lépe uvidíte přetažené nitě, zapomenuté přechody o řadu výš a chyby ve stehu. Takže klidně vemte bílý rokajl a fialovou nit a jdeme na to ;) Volba "kontrastní" nitě vám také pomůže v případě, že máte problémy se zrakem a často se vám stává, že přehlédnete přetaženou nit nebo chybu ve stehu. V takovém případě si zvolte barvu, která sice bude ladit s použitými korálky, ale nebude se v nich zcela ztrácet (takže do černých korálků nikoliv černou, ale například šedou, tmavě hnědou nebo tmavě modrou nit).

Práce s nití

A kolik si té nitě mám vlastně ustříhnout?

Obligátní otázka na kurzech. A obligátní odpověď zní: Tak aby se vám s tím dobře šilo.
S příliš dlouhou nití se špatně šije, nepohodlně se s ní manipuluje, cuckuje se. Příliš krátkou nit zase musíte neustále navazovat a navazování je věc, která je sice nutná, ale čím méně budeme navazovat, tím lépe.
Optimální délka je dle mého názoru někde kolem jednoho a půl metru (samozřejmě na drobnější šití si můžete ustříhnout méně, ale na druhou stranu je vždycky lepší čtvrt metru nevyužité nitě vyhodit než kvůli chybějícím dvěma centimetrům novou nit navazovat)

Často se také setkávám z dotazy typu "Jak odhadnout délku nitě na náhrdelník, abych nemusela navazovat?" A obvykle musím tazatele zklamat. Spotřeba nitě u šitých šperků je poměrně značná a zejména u rozsáhlejších projektů to mohou být i desítky metrů. A s takhle dlouhou nití se fakt nedá pracovat. Nijak rozumně ji skrz korálky neprotáhnete, bude se vám cuchat a uzlovat a časem i třepit. Zkrátka byste se u toho strašlivě navztekali a práce by vám trvala nesrovnatelně déle. Za to ušetřené navazování vám ta drbačka nestojí. Bez navazování to zkrátka u větších projektů nejde.

Jednoduše nebo dvojitě?

Při naprosté většině šitých technik využíváme pouze jednoduchou nit.
Dvojitá nit rapidně zvyšuje spotřebu už tak dost drahých nití, rychleji zaplní dírky v korálcích a znemnožní opakované provlékání a velmi zásadně komplikuje zapošívání i navazování nitě.
Pokud se vám ale zdá, že je vaše šití příliš měkké a nebo chcete mít "pojistku" pro případ, že by se jedna nit přeřízla a zároveň šijete takovým stehem, u kterého nebude vadit ucpání průvlaků v korálcích (třeba pokud nemusíte prošívat opakovaně a nebo pokud pracujete s dost velkými korálky) a nemáte v plánu dále navazovat, můžete si navléci i nit i dvojitě.

Co s koncem nitě

Mnoho lidí má tendenci před začátkem práce na konec nitě dělat uzlík a nebo dokonce první korálek přivázat ke konci nitě. Obvykle to ničemu neuškodí, ale také to ničemu nepomůže - práci si tím nijak neusnadníte. Jednouchý uzlík je příliš malý na to, aby zastavil návlek korálků proti vyvléknutí a naopak uzlík, který by byl dostatečně velký na to, aby tento návlek zastavil, by natvrdo "ucpal" dírku v korálku, a následně by nám znemnožnil další provlékání koncovým korálkem. A pokud první korálek k niti přivážete, obvykle to nebude vůbec hezké a může to vést i k chybám ve stehu nebo k deformaci výrobku.
A co dělat? Budete se divit, ale u většiny technik vlastně vůbec nepotřebujete konec niti zajišťovat. Mnoho technik se začíná tak, že navlečete požadovaný počet korálků, posunete je na konec nitě a svážete je či provlečete do "kroužku" - tedy žádně zajištění není nutné. Pokud jsou počáteční kroky příliš komplikované a máte strach, že byste si korálky mohli vyvléknout, zkuste na konec nitě nalepit kus lepící pásky, připnout kolíček na prádlo nebo BeadStopper (pevná pružinka vyráběná speciálně pro tyto účely). A nebo vezměte úplně nový korálek a ten k niti skutečně přivažte - ale s tím, že po dokončení práce tento korálek odstraníme a konec nitě zapošijeme.

S tímto trochu souvisí otázka jak dlouhý konec nitě nechávat. Většinou je to něco mezi 5 a 20 centimetry, pokud hodláte s tímto koncem nitě ještě pracovat (třeba zapošít, použít na přidání zapínání atd. ) nechte jej raději delší, pokud s ním již manipulovat nehodláte, bude vám stačit kratší. Je dobré takovýto konec ponechat na výrobku tak dlouho, dokud si nebudete skutečně jistí, že už jej nebudete potřebovat (na zapošití, navázání, opravu chyby ... ) To samé platí i u konců, které vzniknou při navazování, ale o tom v další kapitole ;)

Navazování

Po chvíli práce se nám může stát, že nám prostě dojde nit. I s touto situací si budeme muset umět poradit. Jak již tady padlo - obvykle nemůžeme pracovat s nití tak dlouhou, aby nám vystačila na celý výrobek. Takže jdeme navazovat.
Na "správném" šitém šperku by vůbec nemělo být poznat, kde se nit nastavovala - a nebo by tato místa měla být co nejméně nápadná. Zároveň by toto navazování mělo probíhat tak, aby nijak nekomplikovalo další šití a neodrazilo se na pevnosti hotového výrobku. Takže - ideální je prošít se někam na místo, kde máme vedle sebe více větších korálků a navázat nit tam. Máme tam mnohem více prostoru k zamaskování vzniklého uzlíku a bude se nám tam příjemněji pracovat.

Na navázání si musíme nechat dostatečně dlouhý konec nitě - optimálně tak kolem 10 centimetrů. Na příliš krátkém konci se nám nemusí podařit správně navázat, příliš dlouhý konec se nám může při navazování motat a navíc je to možná tak trochu plýtvání nití. Ale jenom trochu ;)

První způsob, který většinu lidí napadne, je udělat uzel na obou nitích zároveň. Toto se může zdát být cestou nejmenšího odporu, ale naopak, většinou to bývá cesta odporu největšího, neboť na klouzavých nitích, jako je Nymo, se takovýto uzel bude tak dlouho posouvat, až nakonec povolí. A druhá věc je ta že takovýto uzel bývá celkem velký a dříve nebo později narazíte na korálek s příliš malou dírkou, aby jí tento uzel prošel. Pak jsou dvě možnosti - buď praskne nit, nebo praskne korálek ... a nebo praskne jehla. A nebo si prošijete niť a násilným protahováním uzlu se nit poškodí natolik, že v daném místě praskne ... Pokud ale uděláte suk na obou nitích a zatáhnete za oba volné konce, uzlík se posune hned vedle vašeho již hotového šití. Ještě můžete jednou svázat volné a pevné konce a v momentě, kdy je uzlík pevně zavázán, neposouvá se a nerozvazuje se můžete prostě pokračovat dál. Uzlík nebudete muset dále protahovat. Pokuste se jej ale vhodně schovat či zamaskovat.
Další metoda, kterou například ve své knize popisuje Jitka Súsová, spočívá v tom že se nit nenavazuje. Když nit dojde, prostě ji zapošije, ukončí tak, jako kdyby končila celý výrobek. Pak vezme novou nit, kterou si provlékne několika posledními řadami korálků, konec této nové nitě opět zapošije a druhým, volným pracovním koncem pokračuje v šití. I tato metoda má svoje výhody. Zejména nikde nebudete mít uzel, který by vám komplikoval práci. Nikde nebudete mít nadbytečné konce, které by vám zavazely. Za nevýhodu tohoto postupu já osobně považuju jeho zdlouhavost. Používám jej například při práci s drobným rokajlem nebo všude tam, kde by běžný velký uzel byl příliš nápadný.
Poslední variantu jsem se naučila na jednom malém korálkářském sletu od kamarádky Štěpánky - a to je dračí smyčka. Výsledkem takovéhoto navazování je velmi malý a obvykle i dost pevný uzlík, který ani při protahování malým rokajlem nedělá moc neplechy a oproti zapošívání a navazování nové niti je po chvíli tréninku i rychlejší.
Při volbě způsobu navazování je nutno zohlednit co šijete, z jakých korálků. Pokud pracujete s velkým rokajlem, můžete si dovolit udělat uzel na nitích. V pohodě se schová v dírkách rokajlu. Pokud vám dojde nit v místě nějakého hustého zdobení, nemusíte se obávat neestetického uzlíku - schováte jej pod zdobení. Pokud ale budete šít drobným rokajlem, je dobré navázat nit způsobem, který nezanechá viditelný uzlík. Pokud šijete poutko nebo jinou "nosnou" část výrobku, je lepší ji ušít jedním kusem nitě, t.j. pokud nemáte dost nitě na celé poutko, raději navažte novou nit ještě před poutkem.
Pokud již končíte vaši práci, důkladně několikrát zapošijte, třeba i na několika místech od sebe a niť ustřihněte co nejblíže k ke korálkům. Já osobně pak ještě zapalovačem a nebo speciální pájkou na nitě zatavím konce nitě, aby netrčely a netřepily se (budete-li to zkoušet, buďte opatrní), ale není to podmínkou. Některé korálkářky zpevňují uzlíky lepidlem či lakem na nehty, já osobně to ale nedělám, není to nutné a pokud při tom nejste opatrní, můžete si snadno lepidlem zamazat i korálky.

A když už jsme u navazování, skýtá se otázka - co udělat s přebytečnými konci nití, které se po navázání na výrobku vyskytnou?
Bude to trochu drbačka, ale pro jistotu je ještě jednou zajistíme zapošitím. Hezky postupně na každý takový konec navlečeme jehlu, několikrát zapošijeme, provlékneme jehlu o pár korálků dál a pak ustříhneme. A takhle začistíme všechny konce, co nám na výrobku zůstaly. Nedoporučuju stříhat nit hned u posledního uzlíku, protože by z něj mohla nějaká nit vyklouznout. Raději vždycky důkladně a usilovně zapošívám.
Já osobně si toto začišťování nechávám až na konec. Konce, které při navazování vzniknou, nechám na výrobku a pokračuju v práci, jako by se nic nedělo. A většinou je jdu likvidovat až na konci práce a nebo v momentě, kdy mě už začnou pekelně lézt na nervy, ale i pak jako první zapošiju a zlikviduju ty nejkratší a ty delší si na výrobku nechávám tak dlouho, jak to jenom jde. Proč? Protože zejména u větších projektů se vám tyto konce můžou hodit. Občas je potřeba někde došít nějaký korálek navíc, zamaskovat chybu, něco dotáhnout nebo preventivně opakovaně prošít. A právě na to můžeme z výhodou použít tyto konce po navazování. Ale pokud vám nit překáží v další práci a jste si jisti, že ji určitě potřebovat nebudete, můžete se jí "zbavit" hned po navázání.

Kudy kam?

Pokud se pustíte do nějakého tvoření - zejména pak podle nějakého návodu - určitě někde narazíte na větu "a přesuňte se z korálku A do korálku B ..."
No jo, ale jak se tam mám proboha přesunout?
Úplně zapomeňte na to, že byste tam přímo protáhli nit tak, že by zůstala viditelná zvenku z výrobku. Nitě prostě nesmí být na výrobku vidět vůbec. Na dané místo musíte jehlu poprovlékat korálky, které leží mezi bodem A a bodem B, tak aby nit nikde nebyla zvenku vidět, ale musíme při tom respektovat strukturu stehu a vedení nitě z předchozích kroků. Jinak řečeno - pokud mezi dvěma sousedními korálky nit už je, můžeme ji tam vést znovu. Pokud mezi dvěma sousedními korálky nit nevede a v návodu není výslovně uvedeno, že bychom ji tím směrem měli vést, raději ji tam vést nebudeme.
A proč je to tak velký problém? V lepším případě bychom měli jenom někde nějakou trčící viditelnou nitku. V horším případě by se nám začal celý výrobek mírně deformovat a po dokončení by nevypadal hezky - a nebo by nás špatně umístěné korálky mohly "svádět" k dalším chybám ve stehu. Jo, jsou to záležitosti spíše kosmetického rázu, ale řeknu to takhle - když už se s tím výrobkem několik hodin "crcáme", tak ať je to aspoň pořádně a hezky, ne? ;)

Utahování

Řádné utahování nití je jedna z klíčových podmínek pro úspěšné šití. Míra utažení nám zásadně ovlivňuje pracovní komfort, vzhled výrobku i jeho trvanlivost - a vždycky platí, že "čím více, tím lépe. Nedostatečné utažení při práci může znamenat, že ztratíme orientaci v práci, nepovede se nám rozumně rozlišit jednotlivé řady naší práce, uvidíme mezeru tam kde není a nebo se trefíme do jiného korálku než jsme chtěli. Pevně utažený výrobek vždy působí profesionálněji a vypadá lépe než výrobek, který je utažený méně. A nedostatečné utažení je také obvykle nejčastější důvod poškození výrobku při nošení. Pokud jsou korálky málo utažené, pohybujou se, pokud se korálky pohybujou, vzniká tam jistý nápor na nit, který může často končit jejím přetržením. Takže pokud vám výrobek při nošení "rupne", obvykle za to může korálek z ostrou hranou (ale ten se obvykle projeví už při práci) a nebo právě nedostatečné utažení.
Správné utahování je ale na celém šití to nejobtížnější - už jenom proto, že na něj vlastně neexistuje návod. Můžu vás navést, můžu vám říct co dělat a co nedělat a pokud se za mnou zastavíte na kurz, klidně vám ukážu jak to dělám já, ale na "svůj" způsob musíte přijít sami - a to se vám povede jedině praxí - takže trénovat, trénovat a trénovat.

Takže jak to funguje?
Základní princip správného utažení spočívá v tom, že

• Svůj výrobek držíme při práci v ruce a nepokládáme jej na podložku
• Pracovní konec nitě držíme po celou dobu práce mírně napnutý
• Každý steh, každý přidaný korálek či "rundu" korálků okamžitě utáhneme a usadíme přesně tam kam patří.

Nikdy nezkoušejte utahovat celou řadu najednou (a nebo - jak to na mě začátečníci často zkouší - že by zkusili utáhnout celý výrobek najednou). Takhle nikdy nedosáhnete tak pevného utažení, jako když každý nově přidaný korálek ihned usadíte na místo - a navíc riskujete, že někde přehlédnete chybu a nebo neopatrným zacházením roztřepíte či přetrhnete nit.
Mnoho začátečníků také šije "na podložce" - tak, že si rozpracovaný výrobek nedrží v ruce, ale mají jej volně položený na stole. Tento způsob práce vám možná přijde přehledný, ale z hlediska utažení je naprosto nevhodný. Svůj výrobek si při práci vždycky držte v ruce - a když už máte jednou utaženo a korálky se skládají tak jak mají, snažte se abyste si svou práci opět nepovolili nebo nezdeformovali (to je klasický případ z kurzů ... ušijete řadu, máte ji vzorně utaženou ... a pak ji palcem rozmáčknete zpátky do plochy, protože takhle se vám korálky lépe drží a celé utažení máme fuč ... tak bacha na to!). Taky dbejte na to, abyste nit vždy táhli tím směrem, jakým vychází z posledního korálku, nikdy neutahujte "v protisměru" nebo "přes hranu" - můžete tím poškodit (roztřepit nebo přeříznout) nit.
Častou chybou u utahování je také používání neopodstatněného hrubého násilí. Takže ... žádné trhání, škubání nebo podobné kratochvíle (to je taky klasický případ z kurzů ... účastníkovi řeknu, že má postup v pořádku, ale že by bylo dobré zkusit pevněji utahovat ... účastník se zamyslí, dvakrát škubne za nit a pustí a řekne mi: "Ale já utahuju!". Takto ale k pevnému dotažení nedojdeme - spíše se nám tím povede roztřepit nebo přetrhnout nit. Utahovat se musí průběžně, neustále, pevně, ale s citem, mělo by to jít tak nějak klidně, lehce, bez křečí a bez hrubé síly. Pokud vás z utahování bolí ruce, je možné že na to jdete moc razantně a že to bude chtít méně síly, ale více taktiky.
No a samozřejmě - když už jsme u toho utahování, je nutno počítat také s tím, že každá technika a každý šicí steh má jiné vlastnosti ... třeba takový herringbone steh nebo CRAW bude téměř vždy takový měkký a pružný, kdežto třeba peyote steh se dá utáhnout takřka "na šutr".

Když se nit třepí

Pokud používáte nylonové nitě, určitě časem zjistíte, že se i takováto niť občas uzluje, cuchá a třepí. Zejména se s tím setkáte na namáhaných místech, kde se niť dotýká ostré hrany nebo kde se niť zacuckovala, rozcuckovala, vedle uzlíku, v oušku jehly ... Pokud s takovou nití pokračujete i dále, možná se vám nit právě v tomto roztřepeném místě přetrhne.
Pokud zjistíte, že se vám nit v místě šití třepí, je nejlepší s nití okamžitě přestat šít, odpárat kus šití dokud není vypáraná nit "v pořádku" a hned vaší preferovanou metodou navázat novou nit. Třepí-li se nit jen na konci, tak tento roztřepený konec před navázáním nové nitě ustříhněte.
Pokud se vám nit třepí po celé délce či na více místech najednou, aniž by k tomu byl zjevný důvod, buďto pracujete příliš nešetrně (mnoho párání, prošívání nitě, utahování přes hranu korálků, škubání, trhání ...) a nebo máte špatnou nit.
Poměrně často se taky může stát, že si při šití nechtěně prošijete nit z předchozí řady. Pokud toto zjistíte, ihned sundejte jehlu a prošitý kousek vypárejte. Zdá se to jako drobnost, ale prošitá nit může v lepším případě způsobit to, že se korálky budou podivně tvarovat - v horším případě se nit v místě prošití roztrhne.
Nit můžete předem ošetřit použitím takzvaných "kondicionérů na nitě", obvykle to jsou produkty na bázi vosku (nebo vosku podobné substance), které ulpí na niti, vyrobí na ní hladký povrch, zabrání třepení a cuckování.
Poměrně dobře nám může posloužit obyčejná svíčka, kousek včelího vosku či měkký modelovací vosk nebo speciální přípravky určené speciálně k ošetření nití a přízí. V zahraničí jsou tyto přípravky běžně k sehnání a zmínka o nich se vyskytuje ve spoustě šicích návodů. U nás jsou ale poměrně špatně dostupné a jen zřídka je objevíte v korálkárnách a nebo ve specializovaných prodejnách galanterie nebo vyšívacích potřeb.
Pozor - tyhle přípravky nám sice usnadní práci a při včasném použití zamezí či oddálí třepení, ale když už máte nit roztřepenou, už vás zachrání jenom včasné navázání.

A budu potřebovat lepidlo?

S touto otázkou se setkávám velmi často. Málokdy od korálkářek samotných, ale o to častěji od "nezasvěcené" široké veřejnosti. A ta otázka zní: "A to k sobě ty korálky lepíte?".
Tak jednou pro vždy - ne, nelepíme. Fakt nee.

Lepidlo je mezi námi korálkářkami taková načisto kontroverzní věc. I když ... Asi takhle.
U naprosté většiny technik a výrobků ho vlastně nebudete potřebovat vůbec a naprostá většina výrobku by měla spolehlivě držet pohromadě pokud možno jenom jehlou, nití a bižuterními kovodíly
. Přesto se ale hodí mít ve svých zásobách aspoň tubičku nějakého dobrého lepidla vhodného pro bižuterii. Hasulith, Schmuck Kleber od firmy Rayher, E6000, dvousložkové lepidlo atd.

A kde všude že to lepidlo vlastně potřebujeme?

• Pokud se věnujete korálkové výšivce, bez lepidla se neobejdete. Samozřejmě i tady mají hlavní "nosnou" funkci korálky, nitě a podkladové textilie, ale bez toho, abychom si mohli přilepit kabošony nebo jiné komponenty k podkladové látce nebo k vyšívanému dílu přilepit rubovou vrstvu látky, by se nám pracovalo ... no, decentně řečeno, velmi nepříjemně. A větší projekty složené z více komponentů by byly bez lepidla takřka neproveditelné.
• Některé kabošony či broušené kameny můžeme před dalším zpracování vlepit do speciálních kovových komponentů. Obvykle se takhle vlepují kabošony či rivolky do kovových komponentů (třeba na puzetové náušnice a nebo na prsten) a následně se ještě obšívají (méně zdatní mohou kamínek pouze vlepit a nosit jen tak, ale my se přece nebudeme ochuzovat o tu největší zábavu).
• Některé kovodíly na sobě mají prohlubně pro vsazení drobných kamínků - šatonů. A třeba takové luxusní zapínání a nebo puzetový náušnicový komponent s vlepenými kamínky v barvě ladící se zbytkem šperku ... vypadá prostě exkluzivně. Chcete-li si takový kovodíl vylepšit, lepidlo se bude určitě hodit.
• Některé zakončovací komponenty - třeba koncovky na stužku - budou lépe držet na svém místě, když do nich kápnete trochu lepidla. A některé zakončovací komponenty - třeba kaplíky bez dírky - jsou určeny přímo k tomu, aby se do nich návlekový materiál vlepil. Já sama jsem se takovým druhům komponentů spíše vyhýbala, ale není důvod - pokud máte lepidlo ozkoušené, tak proč ne - a získáte tím mnohem více možností, jak se k tvorbě postavit.
• Lepidlo je také možno použít k zajištění uzlíků a nebo k občasnému "žehlení" nějakého velikého průšvihu, jako je třeba prasklý korálek nebo tak něco. Tady ale musíte pracovat mimořádně opatrně, abyste si celý výrobek lepidlem nezapatlali a nenapáchali tak víc škody než užitku.
• Opravy všeho druhu. Prasklý kabošon nemusíte vyhazovat, stačí jej jen opatrně slepit a párty může pokračovat.

A jenom aby bylo jasno, jaké lepidlo nebrat? Nehodí se klasický "vteřiňák" - především proto, že má tendenci se drolit a prostě nevydrží a taky se s ním nepracuje úplně nejlépe. V korálkové výšivce nefunguje vůbec, okamžitě se vpije do použitých textilií a vy máte smůlu. Také rovnou zapomeňte na Herkules, klovatinu a jiné srandy, které si pamatujete z hodin výtvarné výchovy ve škole - ty se používají především na lepení porézních papírů, jako je papír, textil a dřevo - na sklo, kov a kameny fakt fungovat nebudou. Stejně tak zapomeňte na tavnou pistoli - netoužíte-li tedy po opatlaném výrobku a popálených prstech.

Zakončení a zapínání?

O zakončování a zapínání u šitých šperků by se dalo napsat několik takovýchto článků. Mnoho šitých šperků můžete zakončit pomocí klasických bižuterních kovodílů, můžete se ale také zcela obejít bez jakýchkoliv kovových součástí a vyrobit zapínání šité.
Samotná volba vhodného zapínání a jeho připevnění záleží na druhu výrobku a vašich osobních preferencích. Obecně zastávám názor, že kovové zapínání by nikdy nemělo být přímo přišité k samotnému výrobku pomocí nitě - i když mnoho autorek to tak dělá a uznávám, že z hlediska estetického se často jedná o nejelegantnější řešení. Ale ... samotné zapínání nebo jiný kovový komponent může mít zrovna v očku k připevnění nějakou ostrou hranu, nějaký otřep, nějaký kaz, který by mohl nit snadno přeříznout. A navíc - pevně přišté zapínání není možné vyměnit. Bižuterní kov může "slézt" a nebo změnit barvu, karabinka se může rozbít a bude potřeba ji vyměnit a nebo zjistíte, že nový náhrdelník by vám k šatům slušel více, kdyby byl o pár centimetrů delší. Pokud je zapínání pevnou součástí šperku, jsou tyto úpravy vždycky složité, zdlouhavé a občas to znamená že musíte část šperku zcela rozpárat a znovu ušít. Pokud je ale zapínání přichyceno pomocí spojovacího kroužku k pevně utažené korálkové smyčce a nebo k velkému korálku, je taková úprava doslova otázkou několika minut.

Co si teda všechno mám pořídit?

Původně jsem tuto kapitolu chtěla nazvat "Syslení pro začátečníky" - protože jak jistě víme, zásobování se nesmí podcenit, ale přijde mi že i při tom syslení spousta lidí zejména ze začátku občas udělá nějaký krok, kterého pak posléze lituje ... takže ...

Udělejte si zásoby. Aspoň trochu. Nemusíte okamžitě skoupit celou korálkárnu, ale určitě si pořiďte dostatek základních bižuterních kovodílů (ketlovací jehly a nýty, spojovací kroužky, zapínání, náušnicové komponenty dle vaší volby a cokoliv dalšího, co často používáte), jehel, nití v neutrálních barvách, nejpoužívanějších velikostí a značek rokajlu, také ideálně v neutrálních a nebo ve vašich oblíbených barvách. Pořiďte si nářadí - a pokud už teď víte, že to s korálky myslíte vážně, nešetřete na něm, není nic horšího než štípací kleště, co se po třech štípnutích ztupí nebo ketlovačky s křivými čelistmi. Ty kleště aspoň čtvery, jedny ketlovací, jedny pořádné štípačky, dvoje ploché kleště bez zoubků, dále korálkovací podložku nebo aspoň nějaký kousek měkkého fleecovitého textilu, aby se vám korálky nerozkutálely po stole ... však víme :)

Nešetřete.
Korálky mají dosti neprávem pověst laciného materiálu, ale nic není dále od pravdy. Nebo takhle, cenové rozpětí u korálků i u kovodílů bývá obvykle značné, ale také to obvykle bývá tak, že kvalita materiálu je přímo úměrná ceně, kterou za daný materiál zaplatíte. Takže tak. Nerezové komponenty jsou lepší volba než ty "bižuterní", protože zkrátka víc vydrží, snese je i většina alergiků a jsou tak nějak kvalitněji zpracované. Čínský rokajl vás možná nadchne cenou, ale když si místo tří pytlíků čínského rokajlu koupíte jeden balíček Matuba, uděláte mnohem lépe. Nechcete si kupovat nějaký specifický typ korálku, který najdete v návodu co byste rádi vyzkoušeli, raději ho zkusíte nahradit něčím, co už máte doma? Oukej, ale možná vám to v tom návodu pak ale vůbec nebude fungovat.
Nevyhýbejte se ani "dražším" barvám (kovové Duracoat nebo Permanent Finish, listrované dekory atd), protože co si budeme povídat, ony občas vypadají velice dobře a dokážou nám ten náš výrobek povýšit na skutečný šperk. A taky naopak, barvy "laciné" (třeba transparentní barvy nebo syté barvy bez úprav), pokud se nebudou k sobě ladit opravdu s citem, můžou v hotovém výrobku působit ... no ... prostě lacině :)
A prosím, vůbec na mě nezkoušejte takové to "ale jako začátečníkovi mi ty levnější budou stačit". Protože ... ono ze začátku možná bude, ale pak se možná začnete ptát, proč se vám to tak děsně kroutí, zatímco paní v návodu to má hezky rovný, a jakto že se vám nedaří obšít kabošon, a proč se vám to celé tak blbě utahuje ... a pak už asi budete tušit čím to asi bude :)

Líbí se mi to, ale zrovna teď úplně přesně a konkrétně nevím na co bych to použila ... mám si to koupit?
To není dobrá otázka. Líbí se vám to? Je to typ materiálu, ze kterým pracujete? Tak si to prostě vezměte a dejte to do košíku. Jednou se vám to bude hodit a pak budete hořce litovat, že jste si to nevzali. Dvojnásob to platí v případě přírodních kamenů, vinutých perlí, materiálu který by šel označit za "starožitný" a nebo jiných věcí, u kterých je velká pravděpodobnost, že už je znovu neseženete. Podobně doporučuju přistupovat třeba ke korálím ve tvaru kapek s dírkou po délce nebo rondelek, které se pořád ještě nedají sehnat tak snadno jak by jeden třeba chtěl. Prostě neváhejte a běžte do toho, ono se to nekazí a jednou budete rádi, že to máte.
Ale všeho s mírou, jak se říká. Spousta korálkářek ve svých začátcích udělala tu chybu, že si "nasyslila" strašná kvanta čínského rokajlu a plastových "perel" a kovodílů, které jim byly k ničemu a nebo do týdne zrezivěly a teď jim to všechno leží někde v krabici na dně skříně ... tak tohleto přátelé raději nedělejte a pokud už takovou pikslu doma máte, zaneste ji do nejbližšího volnočasového centra nebo domu dětí a mládeže, oni si tam s tím poradí a ještě budou mít radost.

Neupínejte se na jeden korálkový obchod
Občas se mě někdo zeptá na kurzu, jaký je můj "oblíbený" korálkový obchod - a zřejmě čeká nějaké doporučení nebo potvrzení toho, že on sám nakupuje v tom správném. A já se blbě usměju a odpovídám, že "všechny".
Jasně, když se zeptáte strejdy Googla na nějaký druh korálků, nejspíše vás odkáže na jednoho z "velkých hráčů" na trhu. Tak se tam podíváte, zjistíte že má víceméně něco málo od všeho co zrovna potřebujete a jste spokojení. Ale. Sortiment korálků je natolik široký, že jeden jediný obchod - i když to je třeba jeden z největších hráčů na trhu - nemůže mít všechno. Někde mají třeba jenom tuhletu nebo támhletu značku korálků, někde chybí sortiment přírodních kamenů, někde třeba jenom jednu konkrétní značku nití, někde mají parádní sortiment nerezových kovodílů (ale málo korálků a jiného materiálu) ... a velice často se stává, že v nějakém malém, zapadlém e-shopu nebo kamenném krámečku nebo u nějakého zapadlého stánečku na výstavě minerálů najdete materiál který je třeba tak "úzkoprofilový" a atypický, že se do něj ty velké e-shopy ani nepouštějí.
Takže tak. Klidně si najděte ten svůj "oblíbený" obchod, ale určitě ty ostatní nezatracujte. Naopak. A prosím, pokud můžete, podpořte ty malé, protože právě ti do toho svého podnikání dávají kromě tabulek a čísel taky svoje srdce a svou osobitost a právě ti tomu trhu dodávají rozmanitost.

Než se pustíme do práce ...

Dost bylo keců, jdeme něco dělat. Ále ... Pokud s šitím začínáte, možná tápete, čím zrovna začít a jestli to vlastně nebude příliš složité a jestli to zvládnete. Vždyť jenom těch teoretických canců tady byl tak kilometr a to jsme ještě ani nenavlékli jehlu. A já, já se přiznávám, já si teda neodpustím ještě pár poznámek pro hladký start ;)

Spousta začínajících korálkářek se mě ptá, jaký steh je dobré se naučit jako první. Na tuto otázku neexistuje žádná uspokojivá odpověď - a každá korálkářka vám na tuto otázku odpoví jinak - doporučí vám steh, který používá nejčastěji a nebo steh, který se sama naučila jako první.
Takže v tom nehledejte složitosti a taky si vyberte svůj první. Ujasněte si, co si chcete vyrobit. Nepouštějte se do ničeho extra složitého (viz další bod). Zeptejte se strejdy Googla, ale nespokojte se s prvním výsledkem, co vám nabídne. Pokud se bavíme o základních technikách, tak tyto návody zpracovaly desítky lidí a každý z nich jinak. Někteří formou nákresů, jiní formou fotek, jiní zase jako video nebo kombinaci těch předchozích, někteří si vystačili s pár obrázky, jiní k tomu přidali poctivý kotel povídání - tak si vyberte takovou formu, která vám vyhovuje a pokud se někde "seknete", koukněte na jiný návod na tu samou techniku, třeba zrovna tam bude ten problematický bod vysvětlený lépe. Pak už si jenom ověřte, jestli máte opravdu všechen potřebný materiál a pusťte se do toho :)

Nepřeceňujte své schopnosti a nespěchejte. Začněte technikami, které se vám zdají jednoduché a pomalu se propracovávejte ke složitějším. Najděte si návod, kterému po zběžném prohlédnutí rozumíte, a vyzkoušejte ho. Pokud se vám nebude dařit, na chvíli ho odložte a zkuste raději něco jednoduššího. Vraťte se k němu za pár dní či týdnů a určitě to půjde.

Když si vybíráte první projekt, nekoukejte ani tak na atraktivitu výsledného výrobku, ale spíše na srozumitelnost postupu práce. Velice často se setkávám se začínajícími korálkářkami, které ještě nestihly nasbírat dostatek znalostí a zkušeností a hned na začátku se pustí do atraktivního, ale náročného projektu a nebo se přihlásí do příliš náročného kurzu pro pokročilé - a samozřejmě se setkají s neúspěchem, který je často od dalšího tvoření odradí. Nedělejte tu samou chybu a vždy a postupujte od jednodušších technik ke složitějším v takovém tempu, které vám bude vyhovovat.
A když už se do práce pustíte, hlavně nespěchejte. Pracujte hezky v klidu a v pohodě, šití je taková pěkná meditativní záležitost, která se prostě uspěchat nedá. To tam spíš nasekáte pěkných pár pitomých chyb a budete párat a nebo skončíte s nepovedeným výrobkem.
Nebojte se experimentovat. Návod by pro vás neměl být dogmatem, ale dobrou radou a klíčem k pochopení techniky.
Vytvořte si výrobek podle návodu - i když vám třeba přijde zbytečně složitý, pečlivě jej sledujte a snažte se pochopit principy, na kterých je technika postavena.
Pak se začněte ptát. Chcete vidět, jak ovlivní hotový výrobek, když místo návodem doporučených korálků vezmete jinou velikost či jinak poskládáte barvy? Nebo by vás zajímalo, jak můžete ovlivnit velikost hotového výrobku? Je možné vyřešit přechod o řadu výše o něco jednodušeji? Je skutečně potřeba použít předepsané velikosti rokajlu a nebo to bude fungovat i s jinými? Půjde tato technika modifikovat pro některý z typů dvoudírkových korálků? Máte nápad, jak by šla tato technika upravit či zrychlit a nevíte, jestli to bude fungovat? Je něco, co jste z návodu nevyčetli? Prostě to vyzkoušejte. Pamatujte na to, že návody tady nejsou od toho, aby vás omezovaly, ale aby vám ukázaly jednu z možných cest, seznámily vás s novým materiálem či ukázaly možné využití nějaké techniky. Experimentováním (i když třeba nebude úspěšné) můžete získat spoustu cenných zkušeností, které z návodů ani knih nevyčtete ;)
Ale bacha. Když už máte návod, ve kterém vám autor uvádí jaké konkrétní typy nebo druhy korálků máte použít, tak to nedělá proto, že by vás chtěl omezovat ve tvůrčím rozletu, ale proto že tuhletu kombinaci má zkrátka ozkoušenou a ví, že funguje. A pokud použijete jiný materiál ... tak už to fungovat nemusí. Takže ... pokud to nesedí, trčí z toho nitě, kroutí se to a nedrží to tvar, nemá cenu zbytečně prodlužovat to utrpení - z toho žádný nositelný šperk nebude. Zkuste zjistit proč se to nepovedlo (chyba ve stehu, špatný typ korálků, nevhodné utažení ...) a pak to prostě vypárejte a začněte znovu ;)
Jděte na to logicky. Možná se vám zdá, že šití z korálků je vlastně jakési takové "mírnyx fírnyx" navlékání. Ale pokud do tajů šitého šperku proniknete, určitě brzo zjistíte, co je potřeba k tomu, aby se korálky skládaly tak jak mají a že jde vlastně o obor maximálně logický, fungující na principech matematiky a geometrie.
Pracujte pečlivě, snažte se dobře zvládnout svou práci. Vyhněte se očividným "chybám", jako jsou přetažené nitě, vynechané korálky, viditelné uzlíky, chuchvalce roztřepených neukončených nití a nebo nedovřená ketlovací očka a spojovací kroužky.
A když uděláte chybu, opravte ji hned co si jí všimnete. Zdá se vám, že korálek nesedí tak jak by měl, najednou máte v řadě o korálek více nebo o dva korálky méně? Kroutí se vám vaše práce víc než by měla? Hned vyvlékněte jehlu a začněte párat, dokud nedojdete do místa, kde bylo ještě všechno v pořádku a začněte znovu. A při párání klidně můžete zjistit, kde se ta chybka vlastně stala. A v žádném případě nad chybou nezkoušejte mávnout rukou se slovy "ale to tam přece nebude vidět". Ale bude. Je to vaše práce, vaše umění, váš čas, tak si dejte záležet tak, jak to jen umíte a chyby hned opravte a nebo šikovně zamaskujte.

Buďte originální, tvořte s láskou a do každé věci, co děláte, dávejte kus sebe.

A teď už fakt konec keců - jdeme něco ušít, ni?