Září 11

S papírovým Italem na korálkových Pláních

(26.9.2011)

Bylo to tehdy v pátek 26. srpna někdy kolem deváté, desáté večerní. Start Barum Rally v plném proudu, my jsme právě nechali odjet "historiky" a vraceli jsme se ke strýcovi "na základnu". A v tom momentě mi volala Mája a mě už pomalu začínalo být jasné, co že se to bude dít.
O Korálkových Krkonoších jste četli? Ne? Mrkněte na blog z července letošního roku a hned zjistíte o co šlo. No a Mája právě objevila vhodné místo pro repete.
Měla to být chate v Podještědí, ceny mírné a navíc o víkendu 17. a 18. 9. by tam měl vařit "Ital v kuchyni". Na to nešlo nekývnout ;)

Akce se nám vydařila v poněkud komornější sestavě než byly Krkonoše, ale že by to mělo o něco menší grády se v žádném případě říct nedalo. Začneme hned příjezdem. Ono když mi Mája ještě před samotnou cestou volala a v hovoru se zmínila o tom, že na chatě budeme dělat dort, pořádně jsem ani nevěděla nakolik je to vtip a nakolik to skutečně zrealizujeme.
Na chatu jsme přijeli kolem šesté hodiny večer a jen co jsme se seznámili s personálem a ubytovali účastníky, seděly jsme v našem pokoji ... no povím vám, to byl luxus až hrůza ... stylově zařízená chata, zevnitř obložená dřevem, nábytek sice prozrazoval švédskou sériovou výrobu, ale ty krásné "doteky" retrostylu, jako staré rádio na každém pokoji a hromádka ještě starších knížek pro obveselení ubytovaných ... no prostě luxus až hrůza ... a tady v tom luxusu jsme seděly na podlaze a vybalovali svá zavazadla. Mája náhle vytáhla ze své krosny dvě plechovky zavařených mandarinek, dva kelímky šlehačky a několik sáčků, z nichž některé připomínaly pudink, a jeden hotový dortový korpus, na jehož horní vrstvě se ovšem podepsal rázný pan řidič autobusu Student Agency, kterým jsme cestovaly z Prahy. Prý jestli zkusím ten korpus uvést do použitelného stavu a pak naliju šlehačku do mísy. Ona si fakt nedělala srandu :D Nakonec jsem byla přímou účastnicí zřejmě nejoriginálnější kuchařské akce v mém životě. Hotový dort jsme schovaly do Ikeácké skříně a šly se podívat za účastnicemi, které již netrpělivě čekaly na "oficiální" zahájení akce. A pak jsme až do zavíračky místní hospody obšívaly šutérky, chlubily se výrobky, ochutnávaly náš dort a zapíjely místní točenou malinovkou. Odpadly jsme po půlnoci a na nádherně se vyspaly.

Na druhý den již začal hukot okolo "Itala v kuchyni", tím pádem jsme poprosili paní provozní, aby nám doporučila vhodné místo, kde bychom mohly tento hukot v klidu přečkat a dále se věnovat korálkovým radostem. Dostaly jsme klíče od druhé budovy - turistické ubytovny, která skýtala ještě více zajímavých "retro" překvapení než hlavní budova. Začneme tím, že celá budova byla vyzdobena v takovém krásném recesistickém socialistickém stylu. Na chodbě byl plakát s "významnými stavbami následující pětiletky" a hned vedle něj cedule, na které bylo psáno "ul. Stalinova". Podobných překvápek bylo na každé chodbě spousta, ale víc prozrazovat nebudu, zajeďte si tam ;) Mimochodem, co co se skrývalo za dveřmi s cedulí "Brežněvovo apartmá" se snad ani dost dobře popsat nedá :D

My jsme obsadily klubovnu, tedy "Agitační místnost", která skýtala ideální podmínky pro všeliké korálkové i nekorálkové aktivity. Stoly, židle, pohodlné pohovky a pořádné osvětlení. Skutečně jsme si nemohly přát více ;) Mája s částí osazenstva odjela na nákup do GB Beads a se zbytkem jsme v agitační místnosti šily kytičky a následně jsme se vydaly na oběd, upřímně natěšené na ty kulinářské skvosty od Itala v kuchyni. Ital v kuchyni bohužel nebyl - byl jenom v jídelně a navíc byl udělaný z krabicového kartonu a plastové figuríny. Recese to byla pěkná, což o to, reklamní tah to byl ještě lepší a jídlo bylo prostě výborné. Akorát nevím co by si o tom všem myslel pan Emanuel Ridi ... :D
Po vydatném "italském" obědě jsme opět navštívili "Chatu u Brežněva" a odpoledne strávili kurzem háčkovaných dutinek, večer zase zkoušením všemožných kompozic skupinových fotek a již ve velmi pokročilou noční hodinu přišlo na další kurz (a ve velmi pokročilou hodinu ranní se šlo spát ;) )
Neděle již byla jen ve znamení kurzu korálkové vyšivky, posledního italského oběda, skupinové fotky s Italem a odjezdu směrem do Liberce. Právě ten poslední krok byl nejtěžší, protože většina z nás by si ten pobyt na Pláních bez mrknutí oka prodloužila o týden, dva ... ;) Ale my máme jasno ... na Pláně se určitě ještě vrátíme ;)