Únor 11

Úvaha o nositelnosti

(11.2.2011)

Korálkářka je sice tvor kreativní, ale často také velmi prakticky smýšlející, tedy kromě samotného provedení výrobku přijde na přetřes jeho nositelnost. A co že to ta nositelnost je?
Já se vám přiznám, já to nevím ;)

Nejspíš je to vlastnost šperku, která definuje, kolik lidí jej označí jako vhodný k nošení. A je tedy snad jasné, s jakým "skóre" pak dopadají moje šílené kreace. Není to zas až tak dlouho, kdy mi za toto bylo naposled "vynadáno" (ne, vynadáno není to správné slovo, řekněme že mi to přišlo jako výchovná domluva za pohoršující chování na veřejnosti) A toto byla moje odpověď:

Já slovo "nenositelné" neznám, znám jenom lidi co na to mají odvahu a lidi co ji nemají. Já s tím problém nemám a klidně si to vezmu na sebe i když si jdu vedle do Alberta pro brambory. Kdo s tím problém má, ten to nosit nemusí. Netvořím pro to, aby to bylo "nositelné", ale pro vlastní dobrý pocit, a to že to ještě někdo jiný než já dokáže ocenit, hodit na krk a vyrazit s tím do ulic je jenom takový příjemný bonus. "Tři korálky na lanku" holt nikdy dělat nebudu, páč mě to nebaví, nesluší mi to a jaksi se mi příčí vyrábět ty samé věci, které člověk koupí v každém řetězci s oblečením nebo na tržnici.
Tento text, prosím, považujte za můj obecný názor na jakékoliv otázky ohledně ne/nositelnosti, toho zda je šperk moc malý, moc velký, moc průměrný či moc extravagantní. Jsem sobec který tvoří pro sebe. Jasně, nedělá mi problém udělat na přání ty výše zmiňované tři korálky na lanku, ale na nějaké "tvůrčí vybití" mi to nestačí, je to pro mě moc malý prostor. Naopak moje fyzická konstrukce tvoří poněkud velký tvůrčí prostor, na kterém ony tři korálky na lanku, kamínek na zlatém řetízku nebo pecičkovité náušnice prostě zaniknou.
Celá ta nositelnost a nenositelnost jsou pojmy, které závisí jak na nějakém kulturním pozadí, tak třeba na naší společenské pozici, ale hlavně na té již výše zmiňované odvaze, na tom "na co máme koule" - a co se koulí týče, každá máme ty hranice někde jinde. Pokud hranice jednoho člověka může končit na třech korálcích na lanku, hranice jiného může naopak končit u čtvrtkilového freeformu nebo ještě dál a jediné co z tohoto hlediska můžeme o šperku říci je to, jestli spadá do prostoru našich hranic a nebo je přesahuje. A teď kontrolní otázka - co uděláme pokud se dostaneme za tu naši "nositelnou hranici"? Prohlásíme výtvor za "nenositelný" a náš názor za "jediný objektivní a zcela správný" a nebo prostě uznáme, že je "nenositelný, ale pouze pro nás"?

PS: na všechny příznivce i odpůrce se těším na březnovém Rokajlfestu v Praze ;)