Prosinec 11

Freeform Challenge, týden desátý

(28.12.2011)

Zbývá nám asi měsíc a půl do konce soutěže. Kdo již má ušito, může posílat fotky, ale nevěřím tomu že by takových rychlíků bylo nějak etra mnoho. Já jsem si říkala že začnu dost brzo ... nakonec jsem vypárala to málo co jsem měla ušito a odložila to k ledu. Až teď po vánocích, po všech těch dárečcích a "sprosté komerci" jsem vysypala směsku a už mám konečně jasno. Už vím co to chtělo. Chtělo to larvikit. Tmavý třpytivý šutérek, celkem často zaměňovaný s labradoritem. Teď už mám naprosto jasnou představu o tom co z toho nakonec vznikne ;)

Cesta časem ...

(29.12.2011)

Minule jsem se zmiňovala o tom, že bych se někdy mohla podělit o příběh, jak jsem vlastně přišla ke korálkům. A protože zrovna dneska na mě leze jakási nostalgie a touha vrátit se do časů, kdy byl svět ještě normální, můžete si přečíst, jak se může nevinná dětská zábava stát skutečně solidní vášní.

Spousta korálkářek svůj příběh může shrnout do jedné, dvou vět. Tady to tak ale nepůjde. Začneme snad tím, že mě odmala fascinovalo všemožné tvoření a vyrábění. Snad proto, že oba rodiče měli podobné "tvůrčí" tendence. Měla jsem tedy jakési povědomí o tom, že ne všechno se musí nutně koupit hotové v obchodě, ale že spoustu věcí si může člověk vyrobit sám. Pořád jsem si něco vyráběla z papíru, ze dřeva, keramické hlíny a přišlo mi kouzelné jak se jedna věc může člověku pod rukama měnit v druhou, fascinovaly mě kamínky a všechny ty vtipné barevné věci co je člověk může najít v přírodě. A fascinovala mě babiččina šperkovnice, plná zajímavých, starožitných pokladů.

No a teď tedy ke korálkům. Ještě nějaký ten pátek před přelomem tisíciletí jsem dostala knížku o náramcích a shodou okolností tam byla i zmínka o tkaní na stávku. Našla jsem polorozpadlou dečku pod hrnec z velkých, hrubých skleněných válečkových korálků a stávek vyřešil taťka. A já jsem teda tkala. Z těch ohromných korálí nešlo nic rozumného udělat, ale nic jiného prostě nebylo k sehnání. Až do momentu, kdy jsem objevila na jedné místní pouti stánek s korálky. Ne s hotovými korálky, ale se sáčky, které obsahovaly vskutku bohatou směs rokajlu od velikosti "tosnadaninejdenavlíct" (přelož jako "16/0") až po veliké a krásné mačkanice z "luxusního" skla. A asi to ani nebylo drahé, neboť se mi povedlo ukecat rodiče hned na několik pytlíků této směsi. Doma jsem našla kus rybářského vlasce a zkusila to navlékat. A když mě přestal bavit vlasec, zkusila jsem drátek a vytvářela si různé abstraktní ornamenty. Nakonec jsem to všechno schovala do nějaké "krabičky s poklady" a dala si na celkem dlouhou dobu pauzu.

Nějaký pátek po přelomu tisíciletí jsem objevila v Šumperku jeden takový podezřele vypadající obchod. Zapadlý, tmavý, přeplněný, chaotický Krámek. Ale plný krásných věcí. A u "pokladny" (pokladnou rozumějte starou pomalovanou váhu, sešit na zapisování tržeb a dřevěnou krabičku na peníze) měli police a v nich lahve plné drobných korálků, za pět korun za deset gramů. A tady končila většina mého kapesného. Po jednom deku od každé barvy, pět metrů tenkého vlasce, v galanterii "jehlu na korálky" a časem dokonce i nový stávek na tkaní, později kleště a klubko drátu a byla jsem radostí bez sebe, když jsem si plochýma klečtěma z pozinkovaného drátu "uketlovala" první náramek. No a jak jsem se časem stala v Krámku něčím jako "štamgastem", jedna z místních prodavaček mi vždycky ukazovala "žhavé novinky" - dnes by se tomu většina nových korálkářek asi s chutí zasmála, ale já byla u toho, když mi paní Hrdličková prezentovala lanko a ketlovací nýty div ne jako mimozemský artefakt.

A naprostá cesta do pekel nastala tak pět, šest let zpátky, kdy jsem si v Krámku koupila cívku pruženky, na které byla webová adresa www.rooya.cz. Ten samý den jsem ji ze zvědavosti naťukala do prohlížeče a ten samý den jsem si poprvé vyzkoušela nakupování přes internet.
A co má na mojí cestě do pekel taktéž nemalý podíl ... na stránkách Rooyi byl odkaz na web www.czechbeadwork.net - starala se o něj slečna asi stejně stará jako já, obsahoval tehdy spoustu návodů, přehled druhů korálků a některých korálkovacích technik a velmi rozsáhlé diskuzní fórum, kam se slézala česká i slovenská korálková komunita. A díky tomtuu fóru jsem začla pomalu a jistě poznávat další techniky, korálkářky co mi byly vzorem a další zajímavé zdroje materiálu. A díky fóru jsem začla dokumentovat většinu svých výtvorů a v roce 2008 jsem už maturovala s červeno-černo-stříbrným třásňovým náhrdelníkem vlastní výroby na krku. No ale ono ketlovat a navlíkat taky nebaví pořád, ale díky soustavné provokaci ze strany pokročilých šiček jsem se čím dál více pouštěla do tehdy málo probádaných oblastí šitého šperku ... ale dál to už máte celkem důkladně zdokumentované v místní galerii, starších blogových zápiscích a článcích ;)

A vám, co dosud rozpačitě sedíte nad hromádkou skla vzkazuju jenom: "Nebojte se a jděte do toho, je to super" ;)