Listopad 11

Freeform Challenge, týden pátý

(25.11.2011)

Stalo se a tu "otravnější" fázi naší soutěže máme za sebou. Hlásím že všichni soutěžící si zatím úspěšně zakoupili směsku a nyní nám nezbývá nic jiného, než se pomalu pustit do práce.
Což možná bude problém. Ale s tím jsem počítala. Inspirace je sviňa a přijde jen když bude ona sama chtít. A ruku na srdce, kombinace "modré a červené", která je dle babičkovského rčení dobrá především pro duševně choré osoby, není zrovna na vrcholu popularity. O to víc se ale těším na to, jak se s ní budou účastníci rvát. Já se ... ještě nervu. :D Už jsem jednou začla a skončilo to páráním. Nene, tohle nechce obouchaný donut z podezřelého kamene jako ústřední prvek. Tohle chce ... a já sama ještě nevím co vlastně ...
Vím akorát že by se z toho ukrutně dobře šil obyčejný brickový náramek.
A protože myslím že podobně s tou inspirační potvorou bojuje většina účastníků, prodloužila jsem termín zasílání soutěžních fotek do poloviny února a fotky se mi budou posílat na e-mail a pokud možno anonymně. Aby byla ještě větší sranda. A zřejmě si v průběhu ledna uděláme malé freeform challenge posezení v obchůdku Střípek Štěstí ve Zlíně.

BTW: chystám malé překvápko pro ty z vás, kteří máte rádi vánoční ozdůbky z korálků ;) Dneska v noci jsem si místo spaní hrála s Inkscape a tvořila jednoduchý návod - cheat sheet - taháček - cokoliv, aneb kompletní průvodce hvězdičkami z korálků na maximálně dvou listech A4. Jako první jej dostanou účastníci čtvrtečního kurzu vánočních ozdob v Krámku Šumperk a pak se rozhodnu o dalších formách distribuce ;)

Jak se Gi potkala s kahanem

(29.11.2011)

Práce se sklem mi odjakživa přišla zajímavá. Od malička se mi líbily skleněné figurky, později jsem začla s korálkováním (o tom třeba příště ;) ) a objevila nějaké "spešl" korálky - vinutky - a zajímalo mě co je na nich tak strašně zvláštního a drahého ... a o něco později jsem to díky videozáznamům na youtube konečně odhalila. Každá vinutka, vinutá perle, lampovka či jak se tomu ještě říká - je originál, který vzniká tím, že zručný výrobce pod plamenem sklářského kahanu navíjí roztavené sklo na tyčinku z drátu. Kurňa, jaké já jsem měla "mrnění" si to vyzkoušet. Ale kde? Nejbližší větší a známnější "vinutkáři", kteří nabízeli tuto možnost, sídlili v oblasti Českého Ráje nebo na Šumavě (trochu z ruky ;) ) a investice do kurzu mi přišla dost vysoká. A tak jsem zatím jen čekala a svou náklonnost ke sklu projevovala zatím jen "sbíráním" vinutek od pár šikulek z mého okolí. Jednou z nich je jistá Mirka Švehlová, se kterou organizujeme pravidelná setkání korálkářek v Brně. Mirka nás pravidelně zásobovala svými výtvory, ale na posledním srazíku jsme ji doslova "přistihly při činu". V koutku dílny měla roztažený kahan a jelikož asi viděla, jak po něm většina účastníků pošilhává, nabídla nám, že si můžeme pod jejím vedením nějakou tu vinutku zkusit.

Jo, měla jsem nervy v kýblu (zajímavé, pokud mě při práci někdo sleduje, zejména pokud je někdo v dané činnosti výrazně lepší než já, mám okamžitě nervy v kýblu :D ), ale toto jsem si nemohla nechat ujít. A bylo to ... úžasné ;)
Nechci se stavět do role odborníka na vinutky po prvním uvinutém "bramboroidu", ale pokud jste to taky ještě nikdy nezkoušeli a chcete slyšet jaké to teda bylo, prosím pokračujte ;). Především - strašně chaotické. V jedné ruce držíte drát, v druhé ruce skleněnou tyčinku, drát musíte správně nahřát pod plamenem (a že to tedy je pořádný plamen) tyčinku zase vhodně natavit a pak vinout. Otáčet, navíjet, tvarovat, přidávat sklo, o kterém naprosto netušíte jak se bude chovat, jak moc přimáčknout tu skleněnou tyč, jak rychle oddělat, co dělat s tím skleněným "cancourkem" co tam zbyde a jak ho odstranit, odtahovat rychleji nebo pomaleji aby se neudělal vůbec? a sááákra, ta vinutka mi teče dolů, honem otočit, otáčet rychleji, víc v plameni, míň v plameni, co teď musí být chladnější, jak moc zatlačit vinutku do formy? Nemáte čas myslet na cokoliv jiného, posloucháte svou "instruktorku" co stojí nad vámi a snažíte se do toho chaosu ještě vmáčknout její rady. Nevím, snad tady tohle časem přejde do krve, ale stejně je to úplně jiná, dynamičtější práce než to naše "meditativní" štrykování s jehlou a nití, ale snad právě díky tomu to byl parádní myšlenkový relax. Bylo to prostě parádní. A ten kurz - přece jen to bude dost vysoká investice, ale litovat jí nebudu a jednou si tu radost udělám. A někde hluboko v hlavě se mi jaksi vynořuje myšlenka na vlastní kahan, ale to je ještě hudba příliš vzdálené budoucnosti. Ale ... možná někdy ;)

BTW: to na přiložené fotce - to je ten můj první vinutý "bramboroid". Svoje chyby má, vím o nich a na fotce jsem se je snažila co nejvíce upozadit, ale stejně jsem na něj neskutečně hrdá :D