Květen 11

Jak se nám rozrostla (a vzápětí zase "smrskla) kočičí rodina

(16.5.2011)

Příběh o malém a nevinném kočičím stvořeni,známém pod jménem Brutus, tady už všichni znáte. Vyrostl z něj krásný asi šestikilový kocour s hustou srstí a jantarovýma očima a abych pravdu řekla, už z něj sama mám celkem respekt. Naštěstí je to stále poněkud mírumilovné stvoření, které stále miluje malé krabice, misky a košíčky a ze všeho nejraději se nosí v náruči. Ale stalo se ... a asi přes šesti týdny přestal být Brutus jediným kocourem v baráku. Staré kočce Mouře se narodilo koťátko. Jedno jedinké, samo samotinké, ale zbarvené zcela identicky jako Brutus. Já pevně věřím že ale Brutus v tom žádné prsty (ani jiné orgány :D ) nemá, neb v době kdy Moura zabřezla, byl Brutus ještě kotě, které nemělo ani páru k čemu že mu ty kouličky rostou. Kocour měl najednou bratříčka.

Měla jsem vážné obavy, že Brutus nebude tuto prťavou konkurenci vítat příliš nadšeně a kotě jsem bránila vlastním tělem. Zbytečně. Brutus se k tomu prckovi choval skoro se stejnou láskou a obezřetností, jako jeho vlastní máma. Zahříval ho, když šla stará kočka ven, pravidelně ho čistil a když prcek povyrostl, zasvěcoval ho do těch krásných přátelských kočičích soubojů. Stará kočka však začla očividně chřadnout a chřadla tak dlouho, až nakonec začátkem měsíce podlehla. Kocouři osiřeli. Brutus, ten rozjívený kočičí výrostek, náhle "dospěl", vzal na svá bedra veškerou starost o to malé a úspěšně z něj vychovává roztomilé a hravé koťátko. No, spíš jenom to "hravé" koťátko, ten malý kocourek má asi nejlepší školu na dělání lumpáren, kterou mohl mít. Tak nám v současné době dělají společnost tito dva úžasní kočičí chlapáci ;) V dohledné době očekávejte fotodokumentaci - až pořádně otestuju náš nový foto-nástroj ;) A připravte se na další várku novinek - je jich víc než dost ;)

Pojednání o "Prudilech Pouličních"

(22.5.2011)

Tento zápisek je věnován paní, která mě dneska přepadla před Tescem u nádraží a velice nutně se mě potřebovala na něco zeptat. Zastavila jsem, podívala se na ni a čekala co bude. Měla v ruce kus papíru a schovávala ho přede mnou za zády, jak kdyby na něm byly bezpečnostní kódy k atomové bombě. Ječela: ""Neee, to není pro Vás". Pomyslela jsem si, ještě že tak, už jsem se lekla že je to další pouliční prodejkyně parfémů. Měla mezi čtyřiceti a padesáti lety a ač nejsem co do výšky žádný obr, ta paní byla tak o hlavu menší než já, oblečená v béžovo-smetanové usedlé "uniformě", jakou nosí snad každá ženská tohoto věku. A za chvilku se paní zeptala, jestli bych neměla zájem o bezplatné výživové poradenství. Hrubě jsem odsekla že ne a zbytek cesty si v hlavě promítala násilné scény, které mohly být uskutečněny. Naštěstí nebyly a pro Vás, drahá paní, mám pár informací, které možná můžete považovat za zajímavé. Ano, mám nadváhu a není to žádné tajemství. Vím to a ví to každý, kdo má aspoň jedno trochu funkční oko. A kupodivu, jsem celkem gramotný a svéprávný člověk, co umí číst, psát, počítat, používat Google a v případě že někdy budu mít zájem o výživové poradenství, nebude mi dělat problém si sama najít erudovaného a hlavně slušně se chovajícího odborníka, kterému budu důvěřovat (určitě ne nějakou paní "kdosi cosi" z ulice) a nebude mi dělat problém za jeho služby zaplatit a hlavně k tomu nebudu potřebovat cizího člověka, který zastavuje lidi jdoucí po městě a bez špetky taktu je obtěžuje nabídkami svých služeb. Takže ne, nemám zájem o vaše výživové poradenství zdarma, o měření tělesného tuku nebo zázračné bylinky na hubnutí, protože do mých špeků vám, se vší úctou, vůbec nic není a je mi blujno už jenom z té představy, že nějaký takový "obchodní zástupce" stojí na rohu náměstí, ostřížím zrakem skenuje dav, odchytává si určitou skupinu lidí (tencí, tlustí, mladí, staří, ženské, chlapi, bílí, černí, zelení s anténkama ... ) a obtěžuje je svými stupidními nabídkami a ještě si myslí že za to dostane poděkováno, strká lidem reklamní letáčky pomalu až do peněženky a nebo se dobývá cizím lidem do baráku.
Stejně tak nemám zájem o supervýhodné mobilní tarify od společnosti Blablafón, náboženské brožurky, pochybné bankovní služby nebo novou značku francouzských parfémů, kde jeden kus běžně stojí 8 škvadrilionů korun českých, ale z osobních sympatii mi dáte jeden flakon za pětikilo. Ne, nevadí mi že děláte svou práci nebo něco, co považujete za prospěšné, ale zkuste při tom používat zdravý rozum a trochu slušného chování. Pokud nepoužíváte ani jedno, nedivte se že jej nebudou používat ani lidé, kterým zastavíte cestu.