Duben 11

Rokajlfest

(8.4.2011)

Ano, jedná se o události patřící již tak trochu minulosti, ale od té doby prostě nebyl čas na ty moje grafomanské výlevy. Včera jsem ale bechla do postele s jakousi chřipajznou a k tomu nešel net - ideální to čas ke kompletaci "canců z Rokajlfestu" - tak prosím čtěte ;)

Zahájila bych to snad slovy "Ku Praze uhání vlak", či snad "Z Ostravy, Z Ostravy, jede penďák do Prahy, všichni mají obavy jestli dojede. Nestaví, nestaví, vůbec nikde nestaví a když se zastaví, dál už nejede". Kupé bylo prázdné, já jsem se na sebe dívala do zrcadla a v té kožené bundě a bezprstových rukavičkách jsem vypadala jak profesionální wrestler a nebo nasraný Klingon. Mířila jsem do Prahy na Rokajlfest - už moc , moc lidí se mě ptalo, jestli někdy přijedu do té naší metropole učit a takový Rokajlfest měl celkem potenciál na hodně dobrou akci, tak jsem si sbalila svých pět švestek, šest pětek, dvě trojky, bednu rokajlu a "zprávu pro ufony" a v devět ráno sedla na vlak.
Vyrážela jsem se smíšenými pocity, neboť jsem na jednu stranu doufala, že konečně někoho napadlo uspořádat tu akci podobnou těm fenomenálním zahraničním korálkovým fesťákům, na druhou stranu jsem měla celkem pochybnosti o tom, jak ta akce dopadne z organizačního hlediska. Když se nad tím tak zamyslím, infoweb byl očividně "instantně" vyroben, obsah byl psán v podivné směsi češtiny, ruštiny a angličtiny a některé dost podstatné informace (třeba o přihlašování na kurzy a počtu míst u stolu) se z organizátorů musely páčit páčidlem. Až jsem pojala podezření, že celá ta akce je vlastně děsně tajná :D Dojela jsem do Prahy, v metru jsme se potkaly s Maiwou, která pro potřeby této akce převzala pozici mojí ubytovatelky a společnice (za což jí moc dík), obrazily jsme korálkové obchody i neobchody po celé Praze a řádně se vyzbrojily na události následujícího dne - samotný Rokajlfest.
Ráno jsme si ještě poseděly v matfyzáckém počítačovém labu a čile obchodovaly s šutýrkama, načež jsme se přesunuly na místo konání samotné akce.
Školu, kde se akce konala, jsme našly jednoduše. Horší to bylo s absencí navigačních prvků přímo v budově. Což o to, nakonec jsme našly tělocvičnu, která tentokrát změnila své určení z místa pro cvičení těla na místo pro cvičení zejména ducha a kreativity. Moje stoly zabíraly bezmála polovinu tělocvičny, asi to bude tím, že na sobotní kurz freeformu se přihlásilo 16 lidí. Holt obě strany jaksi pozapomněly na nějaké to omezení počtu míst.
Nakonec to ale nebylo vůbec tak strašné, ba naopak, ženské byly v převážné většině moje staré dobré známé z beadfora a navíc velice milé a šikovné.
No a po kurzu ... honem pryč aby nás v budově nezamkli a nespustili alarm. Na večeři, na koleje, na drobnou soukromou "afterparty", která se nám protáhla do časných ranních hodin. Rychle spát, ráno budík a jedeme znovu. Neděle byla trochu klidnější, ale skutečně jen trochu. Program jsem tentokrát natáhla do dvou kurzů a pár volných míst jsem půjčila své ubytovatelce pro organizaci takového "organického" workshopu. A po akci ... rychlá návštěva obchůdku koralky.cz, večeře a další "afterparty". Nakonec jsem na žádost Maiwy zůstala až do úterka a domů jsem odjela plná dojmů, příjemně unavená a jak jsem sdělila organizátorovi - pokud bude další ročník, bude mi ctí přijet zase.

Abych to zhodnotila, byla to skutečně parádní akce, ale lhala bych, kdybych tvrdila že není co vytknout. Výtek a zlepšovacích návrhů mám spoustu, tak doufám že následující text nebude chápán jako projev nevděčnosti či zloby, spíše naopak, dělám to proto, že se mi akce líbila, ale mohla by být ještě lepší a proto se dělím o své návrhy. Byla bych velice potěšena, kdyby se některými připomínkami organizátoři inspirovali při dalším ročníku

Začneme u webu - není ničím zajímavý, ale ani neurazí, takový standard. Co mělo své mouchy byla stránka jazyková a obsahová. Ne, nejsem žádný "grammar nazi" a chápu že organizátoři jsou cizinci a mají v češtině určité mezery (o to více obdivuju fakt, že se vůbec pustili do organizace takovéto akce ;) ), ale přece jenom ta česko-rusko-anglická směs vzniklá na webu nepůsobila příliš reprezentativně. Nějaká korektura textů by nebyla na škodu a určitě by nebyla časově ani finančně nákladná. Určitě by se našla spousta lidí, kteří by byli ochotní za dvacet deka rokajlu tu korekturu udělat.
Ale vem to čert, bylo to kostrbaté, ale bylo to ještě srozumitelné.
Některé ze stránek, jako například seznam prodejců, stále zejí prázdnotou (není to životně důležité, ale určitě by bylo příjemné vědět, na co se vlastně můžeme těšit) a na jiných stránkách (informace o kurzech, přihlašování na kurzy ... ) se relevantní informace začly objevovat tak o několik týdnů později, než bych to čekala. Proč? Hlavně pro ne-pražáky je to časově náročná akce a ti lidi by fakt rádi věděli co se bude dít a jestli bude mít vůbec cenu jezdit.

Prostory byly fajn, krásně situované v centru Prahy tak, aby se tam dostal i pařez z dědiny, jako jsem já. Nepříjemně mě ale překvapilo, že na dveřích nevisel žádný plakát, uvítací cedule, v budově navigační šipky, nic. Naštěstí jsem nakonec našla kde že to budu učit, měla jsem dokonce i dostatek míst pro všechny účastníky. Což je s podivem, protože jich bylo 16. Běžně na kurz freeformu beru šest. Neměla jsem možnost si to nějak omezit. Pro nějaké rozumné časové rozvržení taky nebyl prostor, akce začínala ve dvanáct a končila o půl šesté - a to je prosím na korálkářku sakra málo. I kdyby se začlo v deset a skončilo v osm, bylo by to málo - i když aspoň bych mohla vypsat dva kurzy po osmi lidech a v pauze mezi kurzy bych si možná stihla i zajít na záchod nebo omrknout prodej. Prostory na kurzy byly taky fajn, je ale pravdou, že za více světla by se nikdo nezlobil.

Když už jsme u prodeje ... bylo to v patře na chodbě. Nebylo to špatné, ale v momentě kdy jsem se konečně urvala a mohla se tam podívat, byla tam tma jak ... no ... víte kde. Až doma jsem zjistila jaký rokajl jsem to vlastně koupila. Stánek Preciosy byl skutečně, skutečně bídný. Čekala jsem, že jako sponzoři akce se tam trochu ukážou. Po pravdě řečeno, víc rokajlu jsem měla já ve svojí "kurzovací" krabici. Údajně nevěděli co od té akce mají čekat. Že bych teda nebyla jediná, ke komu se nedostalo včas dostatek informací?
Nalákat více prodejců by taky nebylo od věci. Většina prodejců byli "Pražáci" - lidé z kamenných obchodů a profláklých e-shopů sídlících v Praze. Tedy nic moc zajímavého. Zboží bylo téměř identické se zbožím, které běžně najdete, když projdete pražské obchody. Nejvíc se mi asi líbili borci s mačkanýma a broušenýma korálkama ze Zásady. Měli zajímavé zboží, které se málokdy vidí (joj, kdybyste viděli ty černé mačkanice s měděnou "mapou", nebo ohňovky zdobené po stranách, velké černofialové korále, které na první pohled vzbuzovaly spíše dojem minerálu ... samé krásné věci), měli ho za dobrou cenu (kolem osmi set za kilo, očividně první jakost), měli ho dost (narážka na Preciosu - ti měli akorát dostatek reklamních propisek a letáků), samotný prodej probíhal velmi atraktivním způsobem (nakupující dostali misku, do které si sami mohli odsypat z krabiček tolik korálků, kolik chtějí) chovali se velice vstřícně a určitě na tom nebyli škodní. Spousta lidí si od nich brala vizitky, a to jak běžné korálkářky, tak třeba majitelé obchodů. Ne, chlapi ze Zásady na tom určitě nebyli škodní, jen ať počkají až se účastníkům rokajlfestu zregeneruje peněženka a pojedou se za něma podívat přímo do továrny. Já jedu, kdo se přidá?
Celkem mě mrzelo že se takové akce neúčastnilo více takovýchto "výrobců/prodejců" a určitě bych měla několik tipů na lidi, které by bylo fajn oslovit příště -a možná bude lepší oslovit lidi, kteří jsou tak trochu "úzkoprofiloví" co do sortimentu, účast drobných obchodníčků, kteří mají od všeho něco je sice taky zajímavá, ale ruku na srdce, takových krámečků je v každé větší dědině osm, kvůli tomu netřeba jezdit do Prahy na Rokajlfest. Já bych se příště asi pokusila tam dostat jak třeba větší firmy z Jablonecka (úplně tam vidím třeba lidi z Fabosu, z Glamouru, beads4u), tak třeba drobné řemeslníky z Fleru (tady mě zase napadá moje oblíbená "paní Vinutkářka" sanstyle nebo Sharon, která na Fleru prodává skleněné kabošony z dílny svého manžela, i šikovných fimařek máme po republice dostatek), prodejce či zpracovatele minerálů (mineral-metal? Svět kamenů? Top Geo?) Všichni by určitě vnesli do pražského korálkového světa trochu čerstvého větru, udělali by si výbornou reklamu, získali nové zákazníky a potěšili návštěvníky.

Soutěž je kapitola sama o sobě. Proč nebyly soutěžní výrobky vystavené po celou dobu akce někde za sklem na nějakém důstojném místě? Proč vítěze vybírala porota, nešlo dát nějakou možnost hlasovat i samotným návštěvníkům? A proč, pro všechno na světě, bylo nutné fyzicky dodat organizátorům výrobek ještě cca týden před začátkem akce? Toto odradilo od účasti mnoho skvělých, leč mimopražských šiček. Ono dělat si další výlet do Prahy o týden dřív kvůli dodání šperku by celkem lezlo do peněz a posílat to poštou? Děkuji, nechci. Často se jim na poště povede poškodit i mnohem odolnější věc než je korálkový šperk. Co mě frustrovalo ještě více je ale fakt, že mnozí soutěžící údajně dodávali své výrobky až den, dva před akcí, což by i mnozí nepražáci v klidu stihli. Proč ale nebyly takové podmínky jasně stanoveny předem a proč neplatily pro všechny? Není to trošku nefér?
Třeba taková chodba hned po vchodu do školy vypadala impozantně, světla tam sice příliš nebylo, ale bylo to tam prostě zbytečně prázdné.
Celkově to umístění do školní budovy ... no nevím, já jsem si takovou akci vždycky představovala tak v nějakém jednom pavilonku na BVV nebo v podobných prostorách, nějak rozumně oddělit nákup, kurzy, výstavu prací a případné další části programu, ale mít to všechno v jedné hale, na jednom místě, bez nutnosti tápat v prázdných chodbách a schodištích.

Program pro návštěvníky je další věc. Lidé co nešli ani na kurz, ani nakupovat, neměli moc možností jak se tam zabavit, podívali se na kurzy, obešli stánky a mohli jít domů.
Co takhle nějaká tombola nebo vědomostní soutěž o drobné ceny, reklamní předměty, vzorky korálků? Co takhle přednášky, rozhovory se zástupci firem, lektory, umělci? Otevřené dílny, kde by si mohli návštěvníci z nakoupených korálků ihned něco hezkého vyrobit? Případně zkusit pokořit nějaký korálkový světový rekord, něco co by bylo zábavné a do čeho by se mohli návštěvníci zapojit? Nešlo třeba uspořádat nějakou drobnou výstavu (ano, tvůrce si mohl pronajmout prodejní místo, ale zaplatit 450 korun za to, aby mohl sedět ve školní lavici a ukazovat svoje výrobky, to je celkem drahý špás, ne? Nebylo by lepší, kdyby tam někam postavil osvětlený regál, na který by si mohl každý tvůrce postavit "krk" se šperkem a paklík vizitek? I třeba za nějaký symbolický poplatek, který by pokryl náklady na spotřebovanou energii)
A určitě mi tam chyběl nějaký prostor pro neformální tvůrčí posezení. Ne každý chce kurz, ne každý se chce kurzu účastnit a ne každý chce učit, ale úplně vidím situaci, kdy se sejdou dvě aktivně korálkující kamarádky, náhodou se potkají internetové známé a nebo se prostě banda korálkářek dá do řeči, projdou si výstavu výrobků, poberou vizitky, nakoupí nějaké pěkné korálky a hle - přijde nápad. Chtělo by to místo, kam by prostě mohly bechnout na zadek, vysypat ůlovky na stolek, objednat kafe z automatu a hodinku, dvě si tam tak štrykovat nebo se jenom hrabat v nákupu a drbat s podobně založenými lidmi, učit se od sebe navzájem, seznamovat se, navazovat kontakty. Něco takového nakonec nějak "organicky" vzniklo v kurzovacích prostorách z nevyužitých stolů, ale přece jen to nebylo ono. A přitom by k tomu stačilo pár stolů, židlí a pořádné světlo.

Je mi jasné že mnohé z těchto návrhů by také znamenaly zvýšení nákladů a zvýšení organizační režie, ale mnoho návštěvníků se vyjádřilo, že by jim nedělalo problém zaplatit vstupné, pokud by byl program patřičně kvalitní. A co se organizace týče, určitě by se našlo dost dobrovolníků, kteří by byli ochotni pomoct (třeba výměnou za reklamu nebo nějaké ty korálkové naturálie), hlídat výstavu, prodávat vstupenky nebo vést přednášku

Tak jako tak, byla to fajn akce a díky za ni a hodně zdaru při plánování dalšího ročníku.