Červenec 11

Korálkové Krkonoše

(15.7.2011)

Určitě jste slyšeli o těch ohromných zahraničních beadfestech a jiných podobných akcích a možná jste si taky posteskli, že se něco takového nekoná u nás. Jo, něco možná naznačil březnový Rokajlfest, ale ti z vás, kdo tam byli, mi potvrdí, že nápad to je skvělý, ale organizace výrazně pokulhávala (nebo se spíš plazila). No a tak jsme s Májou začaly kout pykle. Uděláme něco podobného, ale půjdem na to jinak. Cenově dostupné ubytování v atraktivní lokalitě, prodej materiálu obstaráme samy, každý den kurzy a spousta dalších možností.
Brala jsem návrh v potaz, když tu mi jednou koncem dubna ve velmi pokročilou noční (či snad ranní?) napsala Mája na jabber, že by věděla o zajímavé nabídce čtyřdenního ubytování v Krkonoších. Následovala dvacetiminutová domluva a základní nástin "Korálkových Krkonoš" byl na světě. Nabídky se dále objevily na beadforum.cz i na facebooku a nakonec se našlo 10 korálkůchtivých účastníků, kteří také v den D dorazili do našeho cíle - penzionu Sněžná Sova v Peci Pod Sněžkou. Je to krásná horská chajda, která působí dojmem že jste se vyskytli někde zcela mimo náš prostor a čas, ale do nejbližší civilizace jste to v případě potřeby zvládli za čtvrt hodinky pohodovou procházkou (no, až na ten závěrečný krpál těsně před penzionem - my co jsme s sebou táhli několik kil rokajlu víme o čem mluvíme ;) ) Všichni účastníci dorazili kolem čtrnácté hodiny, snad kromě BMJ (Brněnské Motorizované Jednotky), která to z taktických důvodů brala přes Jablonec ;)

Co následovalo? Každý den minimálně dva kurzy korálkování. Každý s účastníků mohl ještě před akcí vyjádřit své přání, které jsme následně uvedly do praxe užším výběrem kurzů, ke kterých si pak každý mohl na místě vybrat. Program byl připraven tak, aby si přišli na své i ti, kteří v životě nedrželi jehlu v ruce, začátečníci i známí "borci". Hned první den se konal začátečnický kurz pro ty, kteří se s šitím z korálků setkali poprvé v životě - kurz úspěšně absolvoval i jeden z přítomných mužů - pan Mirek, program vrcholil dvěma kurzy techniky freeform a výukou háčkování s korálky (z kterého se nakonec vyklubal celkem zákeřný protivník, kterého však pod vedením šikovné lektorky pokořili všichni přihlášení).

DSC00716.JPG DSC00721.JPG DSC00733.JPG
Zbytek programu vyplnily individuálněji zaměřené kurzy obšívání kabošonů peyote stehem a technikou petersburg chain, cihlového stehu, zakončování šitých šňůr a výroba hypoalergenních šitých zapínání. To jsme prokládali občasným pivkem, vínem či kafíčkem a místní výbornou kuchyní (ne každý je fanoušek těžkých a hutných pokrmů české kuchyně, ale tady to nejen naprosto sedělo co do stylu chalupy, navíc fakt nemůžu říct, že by mi snad něco nechutnalo). Navíc se o nás starali velice milí lidé, ochotní naslouchat naším věčným "vylepšovacím návrhům" - a že jich bylo ;)

Nakonec jsme se shodly na dvou nedostatcích, které do příště zkusíme trochu vyladit. Přece jenom, byl to hukot, ráno kurz, odpoledne kurz, večer kurz, na tři hodiny "umřít" a ráno zase kurz. Je pravda že každý si navštěvoval jen ty kurzy, o které měl zájem, ale tady je zase vina na bedrech nás lektorek, za to že jsme připravily tak lákavý a obsáhlý program, aby si z něj mohl vybrat vskutku každý - a nakonec si vybral skoro každý skoro všechno. Na další bohulibé činnosti jako společné lenošení na louce, procházky po okolí či zdolávání horských vrcholů nezbylo moc času. No a druhý údajný nedostatek je to, že to bylo "moc daleko od Jablonce".
Ani to nám ale nezabránilo v našem plánu udělat si v naší korálkové Mecce krátké mezipřistání. Když jsme v pátek ukončili kurzovací program, nasedli jsme do aut a vydali se na cestu. Přiznám se že to byla moje první návštěva Jablonce (no co, prostě to mám z ruky, no ;) ), takže to pro mě byl zážitek jak sviň. Na každém rohu větší či menší korálkový obchod přetékající zbožím a člověk prostě neví kam se dřív dívat a co dřív sypat do košíku. Jediná škoda byla ta, že to mezipřistání bylo vskutku kratičké.

Sečteno, podtrženo - výborná akce a tímto děkuji Máji za podstatnou část organizace a fajn partě účastníků za natrženou bránici a všichni taktéž děkujeme personálu Sněžné sovy za skvělou péči. A pokud se chce někdo podívat na fotky, tak může ;)
A pokud vás toto zaujalo a chcete se k nám někdy přidat, sledujte tento web. Až se mi podaří nakrást po nocích dostatek času, objeví se zde odkaz na infoweb, kde se příští generace účastníků dozví vše podstatné o výjezdních kurzech na jednom místě ;)

Už nemám sílu ani nadávat ...

(24.7.2011)

Stěhuju se. Už zase. A místo je opět irelevantní, stejně jako bylo loni touhle dobou. O něco relevantnější je důvod. Asi takhle: zcela zákonitě se schylovalo k nutné "restrukturaizaci" bytu spojené zejména s tím, že téměř polovina osazenstva končí školu a ani já už vlastně nemám důvod platit si v Brně ubytování na celý měsíc. Navrhla jsem následující dílčí řešení: z bytu "odejdu", takže považuju za samozřejmé, že místo mě bude bydlet někdo jiný, ale protože přece jen budu do Brna dál občas jezdit, byla bych potěšena, kdyby se pro mě našel kus místa, kde bych mohla tak čtyřikrát do měsíce roztáhnout spacák a karimatku - výměnou za to jsem byla ochotná nechat svou část vybavení bytu k užívání dalším spolubydlícím a za každou odespanou noc hodit odpovídající finanční obnos do bytové kasičky. Vinou klasického informačního šumu bylo toto moje přání mírně dezinterpretováno a jiný současný obyvatel bytu na základě této dezinformace vyslovil teorii o tom, že "v tom není nic osobního a jako spolubydlící jsem byla fajn", ale přes to všechno by toto moje občasné přespání způsobovalo nežádoucí redundanci v počtu osob na bytě a způsobovalo by újmu na komfortu a soukromí ostatních a kompenzace v podobě pár stovek měsíčně navíc do bytového rozpočtu je nedostačující. Navíc ta samá osoba též zpochybnila moralitu tohoto dílčího řešení (nemluvě o tom, že tatéž osoba kdysi vznesla podobnou žádost, které bylo bez keců vyhověno). A z důvodu zachování udržitelné ceny nájmu bylo této osobě dáno za pravdu. A proto tady už třetí den sedím na zemi obklopená taškami a krabicemi a leju do sebe jednu flaši červeného Lambrusca za druhou.
Tak a teď vážně nevím, jestli jsem skutečně udělala něco tak nemorálního a nefér, když jsem se zeptala svých přátel, zda by u nich nebylo možno občas přespat. Ne, vážně nechci "dál bydlet a platit pětinu plné ceny", tak jak si to asi někteří vyložili. Chtěla jsem jenom třikrát do měsíce rozložit karimatku v kuchyni na podlaze a ještě za to zaplatit. Je to vážně tak strašne nefér, nespravedlivé a nemorální? Je v tom něco osobního, zase jsem podcenila lidskou povahu a nebo jsem jenom obětí informačního šumu? Rozumějte, nevadí mi odmítnutí, protože to se prostě stává. Vadí mi důvod a způsob tohoto odmítnutí. Místo na bytě? Bylo by fajn, ale prostě půjdu o dům dál. Mrzí mě ale, že lidé, kterým projevíte nemalou dávku tolerance, se neobtěžují tuto toleranci ani v minimální míře vrátit zpět