Červen 11

Pojednání o trvanlivosti šitého šperku a další cat /dev/urandom

(7.6.2011)

Nepiju kafe. Nebo spíš ... tak maximálně jedno týdně. Občas mám chuť, občas se mi trochou kofeinu povede zahnat urputný bolehlav. A právě to byl ten včerejší případ. Nakonec to dopadalo tak, že bolehlav sice odešel, ale místo spaní jsem pak tři hodiny obšívala jeden blbý broušený kamínek, ke kterému barevně vůbec nic nesedělo a dopadlo to již okřídleným rčením "Kurva já to rozstřihám!" A hodinu po půlnoci jsem vytáhla méně blbé broušené kamínky a s výsledkem jsem byla už podstatně spokojenější. Akorát když takových kamínků ušijete za víkend dvacet, nějak vám dojdou nápady na to, co "nasypat" na obvod. I nechala jsem kamínek kamínkem a druhý si nachystala na "doražení" ve vlaku cestou do Brna, sedla k počítači a začla zvelebovat svůj krámek na Fleru. To že je něco špatně mi došlo v momentě, kdy se venku začlo vyjasňovat a banda ptáků na stromech v zahradě měla potřebu se tomu vyjádřit. Zadívala jsem se z okna ven a rozvážně pronesla: "Jak kdybyste nemohli držet huby ... ", přívítala čtvrtou hodinu ranní a zasunula se do postele.

A jak že to je s tím šitím? Nebo spíš s tou trvanlivostí?
Příběh tohoto extrémního zátěžového testu začíná počátkem roku 2010. Na Vánoce jsem si pořídila halenku s černobílým květinovým vzorem a usoudila, že to chce něco na sebe k tomu - a ušila si toto. Možná je to matoucí, ale fakt tam jsou dvě náušnice a každá je jiná. Kytka co sedí přímo na uchu a "mamutí" kruh. No a počátkem toho roku 2010 jsem na sebe hodila onu inkriminovanou halenku a onu inkriminovanou sadu a vydala se bojovat o Šalingrad. Ale sotva jsem dorazila na nádraží do Šumperka a zjistila jsem, že ta "kytka na uchu sedící" na tom uchu už jaksi nesedí a ani následní zběsilá pátrací akce , která následovala, neměla žádný úspěch. Smířila jsem se s tím, ušila si novou a na ztracený kus zapomněla. Pár dní zpátky za mnou přišla sousedovic dcerka Katka, že prý si hrála v potoku za barákem a něco tam našla. A jo, byla to právě ta ztracená náušnice. A co je největší sranda - byla naprosto nepoškozená. Teda, pokud nepočítám důkladně zrezivělé komponenty a fakt, že bílá nit už asi nikdy bílá nebude. Ale drží a po vymáchání v nějaké lehčí desinfekci a výměně komponentů se vrátí tam kam patří - na ucho :D

Podstatně hůře s trvanlivostí je na tom ale můj notebook. Uznávám že už není nejmladší, ale když minulý týden odešla wi-fi, trochu to zamrzelo. Nejprve jsem se chtěla obléct do černého a navštívit nejbližší servis, ale nakonec jsem usoudila že ten by stejně nebyl zadarmo a radši si pomalu začnu šetřit na novou mašinu a nejlépe takovou, kde nebudu muset zbytečně platit za licenci k Woknům. I sebrala jsem se tedy a šla do vedlejšího pokoje nabízet pivo výměnou za ethernetový káblík. A byla jsem úspěšná. Teď už akorát začít dávat bokem chechtáky na novou mašinu. Asi to bude znít jako rouhačství, ale se značkou Acer jsem byla celkem spokojena, ale ráda se poohlídnu i po jiné značce a zejména mě bude zajímat dílenské zpracování - to je snad jediná věc, kterou bych té své "chcíplince" vytknula. Hlučnost akorát aby se u jemného hučení větráčku dalo usínat, výkon povětšinou s přehledem dostačující (možná tak více RAM by nezaškodilo, ale RAM není nikdy dost ;) ). Neškodilo by kdyby byl menší (z hlediska cestování - komu se chce vytahovat furt tuhle velkou a těžkou sviňu), ale klasickému netbooku bych se radši vyhla. Podmínkou je jedině to, aby byl bez OS, či spíše bez Windows (předinstalovaný Linux v použitelném stavu by potěšil ;)

No, taky jsme si pořídili novou foto-hračku. Sony CyberShot DSC-HX5. Jsme nadšení. Po pravdě řečeno - to jsme byli i před čtyřma rokama, když jsme si pořizovali Panasonic Lumix DMC-LS3, ale nadšení brzy opadlo. Což o to, fotil pěkně, ale musel na to mít ideální světelné podmínky. Jinak z toho lezly podivné, zašuměné a neostré shluky něčeho, co jen v náznaku připomínalo focený objekt. A navíc byl pomalý. Nový Sony většinu z těchto problémů vyřešil. Dokáže krásně fotit i za ne zcela ideálních světelných podmínek a rychlost závěrky je skvělá. Desetinásobný optický zoom se hodí vždycky a dokonce i ten digitální je v nouzi použitelný.

Proč nerada platím převodem a jak ráda bych utrácela, ale prodejce nechce.

(24.6.2011)

Víte co mi pije krev na Fleru? To že 90% prodejců akceptuje pouze platbu převodem. Zrovna dnes jsem se dívala na jednu prodejkyni se zajímavým zbožím a chtěla jsem objednat - nikoliv však pro sebe, ale pro jednu mou velmi dobrou známou. V tom případě mi přijde platba dobírkou nejlogičtější (je to dobrá známá, ale známe to, "kamarádi buďme ale dluhy si plaťmě" - a aby mi někde visely peníze - uznejte sami že to není příjemný pocit. A ještě zcela logické prodlení - než dostanu já peníze na zaplacení, než proběhne platební převod, než se zase pošta samou radostí přetrhne aby balíček doručili - no takové prodlení je ve světě "sprosté komerce" poněkud nepříjemné.) Otázala jsem se dotyčné prodejkyně, zda se můžeme domluvit na dobírce a dočkala jsem se velmi vlídné, avšak negativní odpovědi. Na jednu stranu chápu, že když pošlu zboží na dobírku, tak nemám ani zboží, ani peníze a musím čekat ... a to ani nemluvím o "vykucích" mezi námi, kteří tuto dobírku nepřevezmou a prodejce místo peněž dostane zpět své "zcestovalé" zboží a je škodný na poštovném. Neuškodí ale ani pohled z druhé strany. Při platbě předem je zase nakupující ten, který nemá po dobu několika dnů ani peníze, ani zboží a kdo mu dá jistotu, že v dotyčném balíčku přijde skutečně objednané zboží a ne třeba cihla (jo, to riziko s cihlou hrozí i při dobírce, ale na druhou stranu, při platbě předem vám zase od některých fikaných prodejců nemusí přijít ani ta cihla, prostě vůbec nic, na druhou stranu při prvním potěžkání balíku obvykle rozpoznáte cihlu od achátové kameje a pokud usoudíte že v balíku je cihla i přesto, že by tam měla být kamej, balík nepřevezmete a půjdete prodejci nakopat ohanbí) To ani nemluvím o těch nervech když platím převodem - dokud balík není doma, denně si přehrávám, zda jsem vyplnila správné číslo účtu, variabilní symbol a čert ví co ještě - a své vlastní chyby se bojím podstatně víc než "fikaných" prodejců. Takže jak je dobírka "nevýhodná" pro prodejce, platba převodem mi přijde stejně nevýhodná pro zákazníka. A těch pár korun rozdílu v ceně mi za ty nervy nestojí. Je to prostě jedna z věcí, ve které stejně budu staromilec, i přesto že internetbanking dnes používá každé druhé dítě (jo, používám ho taky, ale taaaak strašně nerada) a převod peněz je záležitostí několika dnů (jo, šlo by to urychlit, to jo, ale stejně ;) - pokud budu mít možnost vybrat si platbu na dobírku, ráda té možnosti využiju.

No, a další věc co mě trochu trápí ... no, trápí mě víc věcí, začínám mít pocit, že posledních pár týdnů jsem obětí spiknutí všehoschopných osob se sníženou rozpoznávací schopností. Když si ale chci spravit náladu (v současné době si spravuju náladu doplňováním a revizí zásob japonského rokajlu :D ), tak spiknutí pokračuje. Já bych totiž strašně ráda utrácela, ale můj vytipovaný prodejce jaksi nechce.

Jedná se o moje oblíbence z Okty. Jejich sortiment japonského rokajlu je na naše poměry vážně neobvyklý a jako jedni z mála nabízí hned tři značky "japonců" v několika typech od každé značky - a ruku na srdce, to je sortiment, který u nás pořád chybí a dosavadní větší prodejci nabízejí jen nezajímavý zlomek toho, co nabízí evropští dodavatelé či přími japonští výrobci. Okta byla v tomto ohledu skutečně svěžím větrem do místních zatuchlých vod.

V čem ale měli lidé z Okty vždy bohaté "rezervy" byla organizace. Počínaje jazykovou úrovní webových stránek, konče třeba stavem kamenné prodejny nebo organizačními "kiksy" na Rokajlfestu. O co jde nyní? Někdy v květnu ohlásili Okťáci, že nájemné za sklad a prodejnu přerůstá unosnou mez a je na čase hledat něco jiného. Následovalo zavření e-shopu i kamenné prodejny, otevření e-shopu bylo plánováno na 11.6. V té době očekával konkurenční obchod dodávku TOHO rokajlu, tak jsem si vyhradila poněkud velkorysý finanční obnos a ten jsem se rozhodla utratit u toho, kdo bude rychlejší. Bylo 11.6. a na webu Okty se nedělo nic. Bylo 12.6. a na webu Okty se dělo to samé co o den dřív. To se opakovalo asi do 15.6., kdy se na webu Okty objevil odkaz na nově vznikající e-shop. V té době to byl polofunkční bastl v hybridní jazykové variantě (poměr angličtiny, ruštiny, češtiny, slovenštiny a jiných jazyků jste si mohli sami zvolit), kam se v podstatě ani nešlo přihlásit - a kde nebylo téměř žádné zboží, o obchodních podmínkách nemluvě. Ceny již vloženého zboží byly zajímavé, zajímavější než dřívě a zajímavější než má konkurence, ale z Matsuna si jaksi nevyberu, když chci hlavně TOHO jedenáctky a treasures, jakýkoliv rokajl v bronzové a hnědoirisové barvě a atypické tvary a barvy Miyuki. Ano, beru že obchod je ve výstavbě a dá ještě hodně práce, než bude v provozu, ale konkurence nespí a rozdráždění, ale neuspokojení zákazníci nervózně obchází okolo a nebude se čemu divit, až jim dojde trpělivost. Takže moji drazí "Okťáci", zamakejte na tom, chcete přeci spokojené zákazníky a dobrou pověst. Držím palce, ať se vám daří.