Září 10

cat /dev/urandom na počátku semestru

(20.9.2010)

Kurňa, čím bych začla. No asi tím, že při včerejší cestě do Brna se mi v hlavě zase nějak uspořádala hromádka náhodných myšlenek, žádajících si převod na písmenka. Cesta sama o sobě byla zase výživná. Kousek ode mně seděla skupinka chichotajících se slečen, z nichž na první pohled přímo čišela blbost a i ta nejuvědomnělejší žena musela v jejich přítomnosti pocítit touhu si nechat narůst knír a přišít pindíka, aby je náhodou někdo nezařadil do stejné sorty tu s těmato. Řvoucí dítě další spolucestující tedy jen lehce dokreslovalo atmosféru.
Toš abych pokročila dál, konečně jsem něco urobila s tou slavnou hypertenzí. A doteď toho lituju. Abych uvedla do děje, kardiolog, kterému jsem se dostala do rukou, byl takový správně vysušený šedesátník s mikroskopickým zadkem a nosem jak zhašák na svíčky, který byl zjevně kdysi pokousán nějakým obézním člověkem a od té doby k nim chová vskutku nepřátelské emoce. První věc, kterou mi pan doktor řekl, bylo to, že studuju zbytečně, protože stejně brzo umřu a následně začal vyprávět jaký je "profesionální sportovec - triatlonista na celorepublikové úrovni". Pomyslela jsem si kdy tak asi hodlá umřít on a zda k tomu nebude potřebovat moji asistenci a taky jestli se v triatlonu závodí i v kategorii "nebožtík". Následovalo to co všichni známe, prostě ohromně duchaplné kecy o hubnutí a životním stylu. Nejlepší bylo asi to, že na žádnou jeho otázku nešlo odpovědět tak, aby nenásledovala kousavá a arogantní reakce. Byla jsem udivena tím, že tak inteligentní a vzdělaný člověk jako tady pan doktor není obeznámen s tím, že by neměl provokovat lidi, co jsou výrazně větší než on. Zatímco doktor mlel capiny, zatínala jsem pěsti a skřípala zubama a jen co se zabouchly dveře od ordinace, začla jsem odříkávat všechny hovorové výrazy pro pánské přirození, které znám a zároveň jsem rozvíjela všemožné teorie o aerodynamice toho jeho rozměrného frňáku a jeho vlivu na páně doktora sportovní výkony. A samozřejmě jsem se přímo ukrutně těšila na kontrolu. O měsíc později jsem seděla v čekárně a měla hromadu času, tak jsem dopisovala do informačních letáků "duchaplné" až vulgární připomínky a na obrázky se schématem kardiovaskulárního systému jsem dokreslovala sprosťárny a následně takto upravené letáčky vracela na původní místo. Samotná kontrola probíhala o něco lépe než první návštěva, tentokrát byla "ta zlá" sestra, která dost nevybíravým způsobem vyhodila můj doprovod z ordinace, až se divím, že jsem jí taky něco "duchaplného až vulgárního" neřekla. Pan doktor se podíval na výsledky všech těch ukrutně příjemných vyšetření a odběrů a konstatoval že je to "příznivé, nečekaně příznivé", dal mi léky na další tři měsíce a vyhodil mě z ordinace s tím, že su vlastně v pořádku tak ať si jdu za obvoďákem, že oni tam jsou od toho aby léčili lidi po třech infarktech a ne "primární hypertenzi akcelerovanou nadváhou". I pravila jsem, že mě velice potěšil a opustila jsem ordinaci, načež jsem chtěla začít nadávat, ale byla jsem zaražena svým doprovodem (áno, vyjmenovávat jisté části lidské anatomie se před maminkou jaksi nehodí), tak jsem se krátce zamyslela a konstatovala, že tentokrát to byla sestra, kdo se choval jako taHqeq, zatímco doktor je v mých očích pouze yIntagh, neřku-li dokonce Qa'Hom, ale oba urazili mou čest a měla jsem adekvátním způsobem jednat. A byly jsme spokojené obě. (Kurňa to su ale nerd,co?)
Sotva pár dnů po tomto lékařském incidentu jsem opět zamířila do Brna. Cesta byla výživná, jak už víte, ale příchod domů byl ještě o něco výživnější, neboť celé přítomné osazenstvo našeho bytu se podílelo na "navazování přátelských vztahů" se slečnama, čerstvě přistěhovanýma do přízemí. Ani jsem nevěděla a už jsem měla nalitého "uvítacího panáka" hruškovice. Jo, v tomto bytě se mi fakt bude líbit.
Na druhý den jsem se seznámila s jednou z mých spolubydlících, následně se vydala z uctivé vzdálenosti zkouknout přednášku z automatů a vyřešit nekončící obuvnický problém. Boty co jsem koupila na jaře jsou v tomto momentě zcela ve stádiu rozkladu. No a udělala jsem ... no prostě jsem spáchala zcela neodpustitelný zločin vůči módě a je jen otázkou času až mě nějaký iniciativní petaQ vyblejskne a pošle na Módní peklo (existence tohoto webu mi způsobuje deprese, občas se tam sice objeví nějaký článek co má hlavu i patu, ale z velké většiny se jedná o nekonečnou žumpu plnou povrchnosti, kde mohou milovnice módy masturbovat nad svou dokonalostí a naopak dštít oheň, síru a silná slova na všechny ty, kterým jsou nějaké módní trendy ukradené a kteří si třeba dovolí vyjít na ulici s batohem). Koupila jsem si "prestižky", a ač jsem tímto aktem nasadila korunu svému módnímu ignoranství a téměř jistě si mě za to nějaká "módní pekelnice" najde a umlátí lodičkama, doufám, že toto budou konečně ty správné boty, které se do týdne nerozsypou a nebudou z nich bolet nohy. A koneckonců, opravdoví válečníci se nezajímají o styl! :D
Qapla'!