Únor 10

Jak jsem vyhrála další bitvu o Šalingrad

(26.2.2010)

Tomuto se říká "s křížkem po funuse, nicméně ... co už ;)
Zkouškové je (celkem) úspěšně za mnou, lehce jsem si užila i mezizkouškovou pauzu a už jsme měli dokonce i týdenní ochutnávku nového semestru. Víte co mě nikdy nepřestane fascinovat na zkouškovém? Mějme dva předměty. V předmětu jedna poctivě navštěvujete cvičení i přednášky, na zkoušku se začnete učit už na Štědrý den a ani na druhý pokus nedostanete nic lepšího než F. V předmětu 2 jste nebyli ani na jediné přednášce a ty dva záznamy, co jste zkoukli, jste používali místo léku na nespavost, učíte se sotva dva dny a dostanete A. No nic, dost skuhrání, příští podzim prostě musím na těch automatech zamakat ;) Jakmile byla poslední zkouška za mnou, rozhodla jsem se kapku si zkulturnit tu naši noru. Nakoupila jsem hromadu nezbytností, konečně si přivrtala ke skříni ten bezprizorní věšák, co se povaloval v předsíni, na tu ohavnou bílou zeď nad postelí jsem hodila ohromný plakát s Fiatem 500 Abarth (říkejte mu jakkoliv, ale určitě ne "batoh s kolečkama" nebo "dámské auto"), na postel nové ložní prádlo a na boční stěnu skříně pár vytištěných stripů z XKCD a na viditelné místo jsem umístila hodnotnou literaturu, do které jsem něco málo zainvestovala (dvě publikace o algoritmech a datových strukturách, učebnici céčka od samotných pánů Kernighana a Ritchieho a na fakultě ukořistěnou "Unix System Administration Handbook", kterou jsem v té hromádce označené jako "k rozebrání" prostě nemohla nechat ;) )
Následně jsem strávila pár dní běháním po doktorech, resp. tím že jsem se nechávala bodat do ruky a byla nucena poslouchat kydy paní doktorky, která mi poradila abych nejedla krkovičku se zelím (kdyby mě předtím paní doktorka nevydeptala podobnýma kecama ohledně stravování a obezity, asi bych se tomu s chutí zasmála ... dobrovolně nepozřu ani jednu z uvedených potravin), dala mi odkaz kamsi na web, kde se dozvíte že máte na svačinu jíst sto gramů broskve (jo, zdravý životní styl je zdravý životní styl, ale TOHLE? ), načež si teda uvědomila že možná trochu přestřelila a zkusila mě trochu rozebrat. Zlatý hřeb romu nasadila její hláška o tom, že si nemám všímat lidí, kteří mají vůči mě kvůli obezitě předsudky. A to radši ani nemluvím o velmi "ostré" sestřičce (ale tak abych nekřivdila, sice mě už na první návštěvě chtěla nejspíš zakousnout, ale odběry krve umí fakt bezbolestně). Hmm, no prostě parádní trávení pozkouškového volna, co?
Ale abych jenom nenadávala, hnedka po poslední návštěvě paní doktorky jsem si sbalila pět švestek a frčela do Šalingradu na "koulovací" sraz a vzala jsem si s sebou čerstvě desetiletou "posilu" od sousedů. Káťa patří mezi ty lidi, které jsem už stihla tím svým korálkováním nakazit a musím uznat, že je to na svůj věk výborná "šička", bohužel dostupnost materiálu je v tom našem regionu vskutku nevalná, tak jsem navrhla, že s sebou Káťu ráda vezmu na menší nakupovací akcičku a na kurz s sebou. Parádní akce.
Mezitím nám taky už pomalu začal další semestr a s tím spojené srandy jako zveřejňování rozvrhu, zběsilé klikání o seminární skupiny, přecpané přednáškové sály ... však víme. Mimo to jsem ale musela zařídit, abychom nebyly od konce měsíce nadobro odstřihnuty od informační dálnice. Do konce měsíce nám stále ještě platila stávající smlouva a já jsem chtěla co nejdříve navázat novou smlouvou. Moc jsem to neřešila a objednala třicetimegabit od UPC. Stačilo vyplnit online objednávku a počkat až mi od nich někdo zavolá a domluvíme se na připojení. Bohužel, volající obvykle volá pouze v momentě, kdy volaný sedí na přednášce, hajzlu ... kdekoliv kde to nemůže zvednout. Volám proto znova na zákaznickou linku (mimochodem, víte co nesnáším víc než telefonování? Skoro nic!) a tam to zvedá jakýsi mladý muž. Tážu se jak mám postupovat, když jsem zadala online objednávku a nezastihla jsem telefonát a zároveň mu osvětluju naši situaci s dobíhající smlouvou. Následující čtyři minuty byl ten nejbolestivěji ztracený čas v mém životě. Nevím co to bylo zač, zda nováček, telefonistčin synek nebo automatická pračka s hlasovým syntezátorem a vylepšeným firmwarem. Hádám že C) bylo správně. Mladý muž měl velmi v oblibě slova jako "nejde", "nemám", "nevidím", neustále po mě požadoval číslo smlouvy a když jsem mu řekla že číslo smlouvy mu nepovím, protože žádnou smlouvu zatím nemám, cítil se téměř dotčen. A co bylo nejlepší - celou estrádu zakončil slovy "Počkejte než vám zavolají a nebo tam zavolejte vy. Máte ještě nějaké přání?" Jo, přání jsem měla, a ne jedno, kvůli jejich obscénnímu či násilnému charakteru jsem si je radši nechala pro sebe a z mladým mužem jsem se rozloučila.
Další půl hodiny jsem usilovně nadávala a pak jsem volala znova. Vzala to nějaká ženská, které jsem od začátku vysvětlila naši situaci a ona mě obratem přepojila k jiné babě, která domlouvala samotné připojení. Najednou šlo všechno a hned a návštěva připojovacího technika byla dohodnuta na příští den a ani aktuálně dobíhající smlouva již nebyla problémem. Sakra, jestli to tak nešlo napoprvé!