Listopad 10

Minerály Brno - hnízdo hříchu, jáma pekelná

(21.11.2010)

Máte rádi šutýrky? Já teda ano, a nejlíp pokud jsou někde vrtané a dají se pověsit kolem krku, ale to není podmínkou. Pokud je máte raději ve vitrínce, tak to taky nebude problém. Sedněte na jedničku šalinu a jeďte na výstaviště.
Pokud jste na minerálech poprvé, tak vám bude jen přecházet zrak a asi naběhnete na první stánek a necháte tam kompletní obsah peněženky. Chyba. Hezky si všechno projděte, porovnejte ceny a ke svým favoritům se následně vraťte a ukažte jim jak velkoryse umíte utrácet, ti hodní šutýrkomilovní lidi si to zaslouží. Stánky se spoustou zajímavého zboží poznáte tak, že je pod návalem zájemců ani neuvidíte. Nepodceňujte ale ani malé, uťáple vypadající stánečky se spíše sběratelskou tematikou. U jednoho takového jsem ukořistila dva krásné amonity a žraločí zub. Pán se ptal jestli je to dárek nebo jestli jsem taky sběratel. Asi jako když prodáváte štěně a staráte se, jestli přijde do dobrých rukou. Neměla jsem to srdce mu říct že ty věci hodlám našít na hadr, obalit do malých cucků skla a potom nosit na krku, tak jsem řekla že jen tak pro radost. Pán mi začal nabízet fosilní zuby ještě z bůhvíčeho, ale ty už se nedaly obalit sklem a nosit na krku, tak jsem s díky odešla. U podezřele vypadajícího Poláka jsem si vybrala dva kousky jantaru a u mých loňských favoritů zase asi ty nejkrásnější kusy leopardího jaspisu a "jadeitu". A ty dva parádní labradority měl zase jeden pán u jakéhosi zapadlého stánečku.

minerály brno - kusové kameny

Nejradši bych je začla zpracovávat teď hned. A tady toto jsou úlovky na šňůrách.
minerály brno - návleky

Hromada lidí nad tím ohrnuje nosy, protože to přece nemá zapínání a nedá se to nosit na krku, že jo, ale pro takovou korálkářku je to dar z nebes.. Takže po řádcích: na první fotce máme "valounky" serpentinitu a leopardího jaspisu, kuličky z jaspisu kambaba(familiárně předzívaného "kamdědek") a broušené kuličky z ametystu. Další foto - zlomky turmalínu, tyčkovité říční perly (kvůli nim bych byla ochotná tam jít dneska ještě jednou), prazvláštní trojúhelníkovité útvary ze šungitu a "zoubky" z čaroitu. Na třetím obrázku jsou kuličky z lapisu lazuli, rondelky z akvamarínu, zoubky s kyanitu (asi můj nejlepší letošní úlovek) a rondelky z larvikitu a k tomu dvě šňůry droboučkých říčních perel. A na závěr dvakrát chrysokol, dvakrát tyrkenit, amazonit a africký tyrkys.
Stejně ale mám pocit, že bych si mohla dát dneska ještě jedno kolo, protože hromadu věcí jsem - jak už tradičně - měla v plánu koupit a nekoupila. Byla tam vážená směs korálků z houbového korálu, kterou jsem chtěla za každou cenu prohrabat, nutně potřebuju bílý korál, nepravidelné zlomky lávy, zlomky tyrkysu a olivínu, možná i mookait by se mi šikl. Ale co už, zase příště.
Jo, tímto zdravím borca ze Střelic, u kterého jsem nechala velkou část obsahu své peněženky.
Toš se mějte, já jdu zpracovávat ;)

Svět se zbláznil

(29.11.2010)

Svět se už naprosto zbláznil. Když jsme po dnešním náročném dni se spolubydlící Kristýnou vypadly z přecpaného autobusu linky 67, konstatovala jsem že dneska si to žádá zápisek do blogu. Toš tady je.

Včera jsem dorazila do Brna asi o půl hodiny později než se sluší a patří. Za volantem autobusu seděl nováček, kterého jsme museli navigovat, aby vůbec zastavil na všech zastávkách. Ve zprávách hlásili hrůznou sněhovou kalamitu, z těch reportáží byste si mysleli, že se chystá napadnout tak metr sněhu za den. Sněhu napadlo, ale maximálně tak jak když mizerně pocukrujete buchtu. Co už. Hlavně že půlka republiky (ta co ještě věří médiím) byla vyděšená ještě dneska ráno. Tak jako tak jsem si po návratu na byt znatelně oddechla a těšila se do postele. Postel se ale očividně netěšila na mně. Jaksi ... už od té doby co jsem se sem stěhovala ta postel prostě vrže. Vrže hodně. A navíc je jaksi ... rozjetá ... Teprve dneska mě napadlo se podívat čím to asi je. Zjistila jsem, že vruty co by měly držet nosné lišty na rámu postele jaksi ... nedrží. Nedrží, protože jsou ... přelámané. Inu usoudila jsem, že dneska na té posteli už spát nebudu a s peřinou jsem se zdekovala na koženkový gauč vedle. Musím říct že i přesto, že gauč byl tak úzký že jsem půlkou zadku visela v luftě, spalo se na něm celkem obstojně. Na druhý den jsem za vydatné podpory z domova zvažovala všechny možnosti, které se mi naskýtají. Všechny bohužel vyžadovaly vlastnictví jedné nepodstatné věcičky, kterou jsem však bohužel nevlastnila. A to je pořádná vrtačka. Ta malá bzíkající sranda, se kterou jsem vrtala do teď, bohužel nebyla stavěná na šestku vrták. I vydala jsem se tedy na menší "shopping spree" a se spolubydlící Kristýnou jsme vyrazily do OBI. To se ukázalo jako hodně výhodné řešení, neb jsme koupily hromadu věcí na byt a já jsem za tu svoji srandu zaplatila sedm set se vším všudy - vrtačka - dokonce i s příklepem, deset vratových šroubů a k nim příslušející matičky a podložky, desítku klíč, sadu vrtáku do dřeva a dokonce i parádní organizéry na komponenty, lufu na mytí a pytel dalších ptákovin, které s vrtáním postele naprosto nesouvisely. Ale to vůbec nevadí ;)
Vytáhla jsem tu svoji pekelnou mašinu. První dojem byl skvělý. Malá, ale "dospělá" vrtačka, co krásně padne do ruky, prostě pokud se řekne "dámská vrtačka", představím si něco takového. Debordelizovala jsem okolí postele a jala se vrtat první ďouru. Bez efektu. Tak nevím, tupý vrták, tvrdá dřevotříska, slabá vrtačka? Díru se mi po urputném boji podařilo dovrtat, následně jsem se vrhla na druhou ... to samé, ba co dím, ještě horší. Při vrtání třetí díry se mi dokonce povedlo rozdělat malý ohýnek. Kupodivu další ďoury šly jako po másle. Akorát u těch vratových šroubů jsem zjistila menší nesrovnalost. Pokud si kupujete vraťáky 6x60, tak předpokládáte že v krabičce na vraťáky 6x60 budou fakt vraťáky 6x60 a nikoliv vraťáky 6x70 či dokonce 5x60. Lidi co v těch obchodech dělají takovýhle bordel by zasloužili nakopat do řiti. I přes menší nesrovnalosti se dílo nakonec podařilo, načež jsme vyrazily s Kristýnou a Katkou(?) otestovat co rozlívají u stánků na vánočních trzích na Svoboďáku. Domů jsme to vzaly přes Tesco a když jsme pak vypadly z onoho přecpaného autobusu linky 67, konstatovaly jsme že ten svět je fakt trošku divnej.

U vchodu do našeho baráku je pořád cítit plyn. Proto jsme usoudily že asi bude stylové ukončit tento blogový zápisek slovy "a plyn stále uniká ...", i když to s předchozím vypravováním příliš nesouvisí. Ale když už jsme u plynu, víte jak poznáte zm*da? Tak že vám tři měsíce po výpovědi nájemní smlouvy zavolá a oznámí vám že máte dvacetitisícový nedoplatek za plyn a při hloubkové kontrole se ukáže, že když ten vocas opisoval stav plynoměru, tak neopsal ten "svůj" ale sousedovic. Ten chlap měl štěstí že jsem v tom momentě neměla chuť vraždit cizí lidi. Jinak by tento jeho omyl byl ten poslední v jeho bídném životě.

Hádám že toho dneska mám ještě dost co říct, ale necháme to na jindy, přece jen se už moc těším na svou opravenou postel ;) a snad to někdy během prosince shrnu zase v nějakém výpisu z /dev/urandom ;)
Žijte dlouze a blaze a dávejte si pozor na zm*dy a hajzlíky ;)