Říjen 08

Jak jsem si ochočila zvuk a wi-fi v OpenSUSE 10.3

(2.10.2008)

Už po několikáté v tomto roce jsem se rozhodla něco udělat se všemi nefunkčnostmi v SUSE a konečně poslat Vistu k šípku. A už po několikáté jsem dospěla k tomu, že jsem houby Linuxačka, ale prachsprostý srab, který na ty zpropadený Widle sice bude nadávat až do skonání věků, ale neustále si je bude hřát na vedlejší partyšně pro případ, že by "něco nechodilo". To "něco" pro naši situaci pojmenujme jako wi-fi a zvukovku. Na zvukovku jsme se už jednou po příchodu z hospody dívali se spolubydlou (gentooista jak vrata) a zhodnotil to slovy "Máš to rozbitý".

Abych byla konkrétní, moje problémy se týkaly Aceru Aspire 5520 a distribuce OpenSUSE 10.3 (jo, já vím,není to moc up-to-date, ale třeba se to bude někomu hodit) a byly asi takové - nešel zvuk a KNetworkManager mi nenašel ani jednu bezdrátovou síť, ač jich dle tvrzení JehoVist bylo v našem okolí víc než může jedna blbá holka hacknout. No a s tím jsem se rozhodla skoncovat. Zeptala jsem se strýčka Googla, co si o tom myslí, a ten mě navedl na celkem slušný návod od borce, který se na jiném modelu od Aceru potýkal se stejnými problémy jako já. Borcovu stránku jsem si hnedka umístila do záložek, protože to vypadalo, že se tam člověk doví hromadu užitečných věcí. "Zvukový" problém na borcově straně byl zapříčiněn zastaralou verzí ovladače alsa. Inu, zadávám cat /proc/asound/version a dozvídám se tohle: Advanced Linux Sound Architecture Driver Version 1.0.14 (Thu May 31 09:03:25 2007 UTC)., což zjevně není to pravé ořechové, neboť verze ovladače by měla být minimálně 1.0.15. Já jsem si svou novou verzi alsy pořídila tady, rebootnula a pustila si Serenity od Armina. Tak to bysme měli. Pak jsem zkusila rozchodit wi-fi. Jednalo se o podstrčení Microsoftího driveru přes ndiswrapper a skončilo to tak, že po dalším rebootu se mi už sice v KNetworkManageru ukázaly dostupné bezdrátové sítě, ale pokus o připojení vždy skončil nezdarem. Naštěstí se mi spolubydla nabídl, že se mrkne, co jsem zmrvila. Nakonec zjistil, že na to, že si nějaká BFU hrála s ndiswrapperem jsem toho zas až tak moc nezmrvila a ukázal mi příkazy "iwlist wlan0 scanning", "iwconfig wlan0 essid nejaka_sit key s:heslo" a "dhclient wlan0", (tuhle trojici příkazů jsme si pracovně nazvali "ukecávání wi-fi") a za odměnu se mu dostalo pohledu na mou nezměrnou radost z toho, že mám konečně přístup k internetu ze svého "domácího" prostředí. Hodný kluk. A k naprosté spokojenosti jsem došla ve chvíli, kdy se mi podařilo připojit na fakultní síť.

Nesnáším lidi (už potřetí)

(3.10.2008)

To že vlastně skutečně nesnášíte lidi zjistíte mnohdy až v momentě, kdy bydlíte v baráku plném důchodců. Ne že bych proti nim něco měla a ne že by ve skutečnosti byly v právu (ano, jednou nebo dvakrát jsme přišli z hospody až po desáté a ne zrovna tiše a zřejmě jsme minimálně jednu bábinku vzbudili). O to víc mě ale mrzí způsob, jak jsme se o tom všem dozvěděli. Místo toho aby ta paní, kterou jsme vzbudili, přišla k nám, zaklepala a pekelně nám vynadala, nechala si svoje zkušenosti pro sebe ... či spíše jinak, na druhý den svolala na schodech zasedání všech důchodkyň, kde měla plamenný projev o tom, jaký jsme chuligáni, že si dovolujem v noci jezdit výtahem a dělat bordel a jak nás nechá vystěhovat. Naštěstí se přitom zvukově projevovala tak hlasitě, že ji bylo jasně slyšet až u nás v obýváku. Až o něco později jsme zjistili, že tenhle babí sněm patří k folkloru našeho domu a bábinky se dostaly do mnoha našich vtipů, ale pořád mi jejich jednání příjde trochu nedůstojné. Kdyby k nám aspoň přišly zaklepat a trochu nás sprdly, zajisté bychom se jim omluvili a třeba i koupili lacinou bonboniéru na usmířenou A proč o tom píšu až teď? Ten "babí" sněm mě asi v sedm ráno vzbudil. Sice už se zjevně nedrbalo o tom, jaký jsme hovada, ale vůbec mi to nevadí. Za odměnu právě dělám bábinkám exkurs do soudobého trance. A teď se jdu umýt - a jedu domů!
Jo, a ještě přidám spolubydlův včerejší zážitek - jel výtahem s nějakým starým pánem a bavili se spolu. Pán mu povídal, že je velice rád, že jsme se tam nastěhovali, že jsou v baráku konečně nějaký mladý lidi.

az bude mit cas a volno zavolej ...

(29.10.2008)

Seděla jsem na přednášce z Úvodu do informatiky a tvářila se jako že tam nejsem. Kolega Hliněný se totiž přítomných slečen drze vyptával na jistá fakta ohledně matematické logiky, sice jsem seděla až v předposlední řadě a navíc na dálku snad nevyvolávám dojem slečny, takže jsem byla relativně v klidu. Najednou mi dvakrát pípnul mobil. Byl to otec, SMS byla krátká, stručná, výstižná. "Az budes mit cas a volno zavolej neco se stalo s pocitacem"

Hlavou mi v tom momentě proletěly katastrofické scénáře, asi jako "havárie systémového disku" nebo ještě hůř "havárie některého s dokumentových disků" Za dvacet minut přednáška skončila, vyběhla jsem z posluchárny a volala tátovi. Jakmile to zvedl, ani jsem pořádně nepozdravila a vyhrkla : "Co se mu stalo?" Náš rozhovor trval osm minut, dozvěděla jsem, že otec normálně pařil Solitaire a šmíroval mě na ICQ, když tu si musel odskočit a když se vrátil, na obrazovce tma a v pokoji solidní smrad spálené elektroniky. Moje podezření padlo na monitor, jelikož už je asi pět let starý a už několik měsíců vykazuje nestandartní chování, tudíž jsem se zeptala otce, jestli aspoň samotný počítač jeví známky života. Otec se mě udiveně zeptal, jak to jako má poznat, když na obrazovce nic nevidí, tak jsem se ho zeptala, jestli na bedně svítí nějaký světýlka a jestli je slyšet větrák. Z toho jsem usoudila že počítač ještě snad žije. Tu následovala další otázka, prý jak ho má vypnout, že mě někdy viděl jak ho vypínám jenom zmáčknutím pár kláves, tak mu mám říct jak to dělám. Nu, ale jelikož si tenhle postup nepamatuju a kolem mě nikdo se strojem s XPčkama, abych si mohla osvěžit paměť, usoudila jsem že v této situaci bude nejbezpečnější, aby ho otec vypnul natvrdo vypínačem na case. Nu, ale pořád tu byl problém co s tím. Inu, aspoň z mámy konečně dostaneme dotace na LCDčko, tudíž jsem otci řekla, ať ho jde koupit, a kdyby nevěděl, tak ať zajde za známým, který dělá technika v AutoContu, že ten mu určitě poradí. To se otci nezdálo jako dost dobré řešení a navrhl, že počká až přijedu. No jo, ale já mám v plánu přijet až patnáctého, na Mirovy narozeniny. Prý že bych mohla přijet už teďka. Říkám, no budiž, ale tento víkend bude LinuxAlt a já tam chtěla jít, a že pevně věřím tomu, že by ten monitor zvládl otec koupit a zprovoznit sám. Prý že ne, že neví jaký to má mít konektor a že ho bolí nohy a nemohl by lozit po zemi a zapojovat a tak dál. Inu, tak jsem mu řekla, že teď už musím končit, že si musím zajít vybrat do bankomatu, ale že hned jak přijdu domů, podívám se na internet na ty LCDčka, zjistím jak je to s konektorama a rozmyslím se, jestli teda pojedu nebo nepojedu domů a večer mu znova zavolám.

A tak jsem taky udělala. Vydala jsem se k bankomatu, docela vyděšená, páč to je poprvé co se jdu s tímhle strojem nějak víc kamarádit. Sice já a technika si vždycky téměř bez výhrad rozumíme, ale u této mašiny jsem měla pořád jakési pochybnosti, hlavně proto že ta mašina má něco do činění s mýma penězma a bude po mě chtít PIN kód, který si už zase nepamatuju. Nakonec jsem ale usoudila, že spíš snesu konfrontaci se strojem než s bankovní úřednicí za přepážkou. Akce dopadla úspěšně, tudíž znovu při penězích jsem se vydala něco málo nakoupit a pak jsem vítězoslavně dorazila domů. Mrkla jsem na ty LCDčka, pokusila se zjistit jak je to s těma slavnýma konektorama a prozvonila otce. Za chvíli volal zpět. Řekla jsem mu, že cenově se snad vejdem do čtyř tisíc, jestli nechcem žádnou mega úhlopříčku, a co se konektorů týče, tak může klidně spát, protože každé slušné LCDčko má D-sub konektor a stejně v pátek přijedu domů. To, jak mu spadl kámen ze srdce bylo slyšet až v Brně