Listopad 08

Jak to dopadlo s LCDčkem

(2.11.2008)

Inu, mezitím mi otec ješě několikrát volal. Vždy se jednalo o pěti až desetiminutový rozhovor, jehož obsah by se dal shrnout do jedné, dvou vět. Povídal otec, že už byl objíždět obchody, a že už vlastně má vybráno a prodavač mu slíbil, že mu "udělá cenu". No tak sakra proč musím jezdit domů? No, prý proto, že zo neumí sám zapojit. Bolestně jsem zavzpomínala na tátu jako na extrémně inteligentního a technicky zdatného pána ... akorát toho počítače se bojí. Tudíž jsem v pátek ráno opustila tvrdě spícího spolubydlu a vydala se na autobus. Jakmile jsem přijela domů, otec na mě čekal s autem na parkovišti u nádraží. Nákup jsme provedli během pěti minut (vybral si nechutně širokoúhlý Fujitsu-Siemens Amilo cosi) a jeli jsme domů. Než jsme ale začli zapojovat, povídal, že prý bysme ten počítač mohli vyčistit, ale že se bojí že to tam už zpátky nepozapojujem. Ještě než to dořekl, měla jsem vše odpojené, bočnice od case dole a vysavač po ruce. Ale nebyl ani moc zaprášený, musím říct. Potom jsem rychle všechno pozapojovala (tatík se mě ještě stihl zeptat, jaktože tam nikde nevidí šňůru od modemu, já mu řekla že šňůra od modemu nemusí být vždy to samé jako šňůra od telefonu) a pak jsme bootovali. A to jsem teda nepobrala - ten zmetek bootoval lehce přes pět minut. Zajímavé. Po startu jsem jenom přenastavila rozlišení, aby to na té širokoůhlé potvoře nevypadalo tak blbě, a hlavní panel jsem hodila nalevo, ať to trochu přerazí tu širokoůhlost a ať to vypadá podobně hezky jako moje KDE (nevypadalo ... co bych chtěla po Woknech, že jo ...)a rozhodla jsem se pro jistotu si zazálohovat dokumenty. No jo, hezké, ale polovina složek v dokumentech nebyla Zeptala jsem se táty, co o tom ví ... prý nic. Naštěstí jsem všechny chybějící věci našla náhodně rozstrkané v jiných složkách. Uff. Stejný bordel jsem měla v záložkách ve webovém prohlížeči. Nakonec jsem to teda nějak dala dohromady, ale zařekla jsem se, že příště domů žádné IT problémy řešit nepojedu, ani kdyby se systémový disk odebral do věčných lovišť. Howhgh! BTW právě jedu autobusem zpátky do Brna, tvrdneme v Jevíčku a vedle mě sedí rodina s malým dítětem v kočárku a s o něco starším nevychovaným parchantem ... že já mám na takový lidi štěstí ...